Work Text
Místní štamgast V baru bylo ticho a též poměrně prázdno. Až na jednoho muže sedícího u stolu v koutě a obsluhy nikdo jiný neměl tu čest ocenit ten ranní klid. Kdo by to také chtěl v půl šesté ráno, že? Přítomný zákazník byl evidentně místní štamgast, který tu s láhví ohnivé whisky trávil veškerý volný čas. Hrál si se sklenkou a pozoroval, jak první paprsky z protějšího okna procházejí jantarovou tekutinou a vrhají tak zlatavé odlesky na desku stolu. Číšnice znuděně utírala jeden z půllitrů, zatímco druhý se jí sám myl ve dřezu, a svého hosta si příliš nevšímala. Moc dobře věděla, že mu potrvá ještě jednu hodinu, než se mu podaří dopít zbytek láhve, který mu nechala na stole, a požádá ji o další alkohol.Náhle zavrzaly dveře a do místnosti se přiřítil rozčilený zrzek s tváří posetou nepřeberným množstvím pih a s pronikavýma modrýma očima. Dle draze vypadajícího hábitu, pravděpodobně zakoupeného v obchodě U Keprníka a Frivolitky, to byl někdo z vyšší společnosti, asi hrdina války, někdo z ministerstva nebo bystrozor. Barmanka na něj rošťácky mrkla, doufala, že upoutá tak jeho pozornost. Získat takového pohledného a bohatého mládence by pro ni bylo skutečně terno. Jenže nový příchozí si jí ani nevšiml. Jen se rychle rozhlédl kolem, a pak neomylně zamířil k druhému muži v rohu.Byli skoro stejně staří, ale zrzek vypadal mnohem svěžeji a energičtěji. Bez jediného pozdravu hodil před druhého muže složku v ošoupaných kožených deskách. „Tohle ti posílá šéf," pravil.Místní štamgast se ušklíbl a s pohledem upřeným na složku do sebe kopl dalšího panáka. „Neříkej, že se po mně chce práce? To je mi změna! Já se domníval, že jsem tak akorát dobrý na mediální obraz našeho úřadu," ušklíbl se hořce a rukou si prohrábl dlouhé havraní vlasy.„V tomhle stavu nejsi dobrý pro nic. Frost si zřejmě myslí, že když tě pošle do terénu, přijdeš na jiné myšlenky a přestaneš chlastat," poznamenal jeho kolega. „A shodou okolností to je asi první věc, na které se shodneme."„Jo? Tak to jste vedle. Já totiž nemám v plánu vystřízlivět," upozornil ho druhý muž a probodl ho svýma smaragdovýma očima. „Už nikdy," dodal.Zrzek si povzdechl. „Je v pořádku truchlit, zvláště v tvém případě. Nicméně nemyslíš, že je už ta chvíle, kdy to člověk má nechat za sebou a jít dál?"„Víš co, Ronalde Weasley... naser si," zavrčel na oplátku jeho bývalý nejlepší přítel, ale ze svého hábitu vyndal placatku s hůlkou a jedním máchnutím přikázal zbytku whisky, ať se přelije do ní, což v jistém ohledu znamenalo, že je na odchodu.Ron předstíral, že jeho vulgární prohlášení neslyšel a rozhodl se okomentovat spíše ochotu druhého muže pustit se do případu. „Dík, jsem rád, že si rozumíme. Bál jsem se, že budu muset použít daleko drastičtější metody, abych tě přiměl to vzít," usmál se.„Jasně, cokoliv. Tak už mě nech pracovat a zmiz," zasyčel na zrzka, který ho poslechl a se slovy: „taky jsem tě rád viděl," zamířil ke dveřím. „Pozdravuj svou ženu," stihl zakřičet ještě černovlasý muž, než mu jeho kolega zmizel z dohledu.Otevřel složku a očima přelétl hlavní informace. Zhnuseně si odfrkl.
----- CHAPTER BREAK -----
Godrikův důl
Na návsi v poměrně malé vesničce, ležící ve West Country v Anglii, stála socha mladého muže. Znázorněnému muži, nebo spíše chlapci, mohlo být něco málo pod dvacet let. Sotva byl plnoletý. Nejednalo se ovšem o monument nějakého prince, nebo umělce, který přišel o život příliš mlád, ani o pomník nějaké tragédie. Ne, bylo tomu právě naopak, jednalo s o upomínku vítězství dobra nad zlem. Daný hoch měl rozčepýřené vlasy na všechny strany, kulaté brýle a na čele se mu rýsovala zvláštní jizva ve tvaru blesku. Nápis dole pod ním hlásal:
Harry Potter (*1980), přemožitel černokněžníka Lorda Voldmorta.
"Protože je potřeba se postavit proti násilí, strachu a bojovat za své blízké pro jejich i pro naši budoucnost."
Samotná skulptura ovšem nebyla tak zajímavá jako osoba, která právě stála před ní. Také se jednalo o muže, oproti ovšem vyobrazenému chlapci mu bylo zhruba kolem třiceti. Dlouhé černé vlasy měl již teď svážné do drdolu a hranatou bradu mu částečně skrývaly vousy. Jeho rysy v obličeji byly ostřejší, byl o něco málo vyšší a rozhodně svalnatější, ale stejně jako mladík měl na čele jizvu ve tvaru blesku a na nose posazené lenonky. Od té doby se hodně změnil, ale i tak nebylo pochyb, jednalo se o tutéž osobu.Harry si nepamatoval, že kdy řekl nějakou takovou větu. Pravděpodobně si to někdo vycucal z prstu, ale zcela upřímně se mu vlastně nelíbila celá socha. Vůbec jenom ta myšlenka, že někdo postaví památník pro oslavu jeho vítězství nad tím hadím ksichtem, se mu příčila. Copak nestačily ty neustálé davy kouzelníků a čarodějek, které ho pronásledovaly téměř na každém rohu – jen, aby mohly vidět hrdinu? Navíc neměl pocit, že by si něco takového zasloužil, za porážkou Raddleho stála celá řada lidí a mnozí by si něco takového zasloužili víc, například: Tonksová, Fred, Lupin, Brumbál, Snape nebo jeho matka s otcem. Ti také bojovali a na rozdíl od něho zaplatili za nadějnou budoucnost bez teroru cenu nejvyšší. Proč tu tedy místo jeho sochy nestojí ta jejich? Kdyby uměl přeměňování alespoň tak dobře jako bývalá nejlepší kamarádka Hermiona, změnil by tu skulpturu na obelisk, který vidí mudlové místo sochy Harryho. Vždyť by stačilo, aby se pro kouzelníky měnil jen název, jména a data. Místo nápisu „Památník pro uctění těch, kteří zemřeli v druhé světové válce," by tam prostě stálo „Památník pro uctění těch, kteří padli v obou kouzelnických válkách." Jenomže to náš slavný hrdina nedokázal, tak dobrý kouzelník zase nebyl, a tak jen vytáhl z hábitu placatku a lokl si ohnivé whisky.Odvrátil pohled od skulptury a vydal se ulicí Church lane. Když tu byl naposledy, pod nohama mu křupal čerstvý sníh, dnes to byly spadané barevné listy ze stromů. Tato vesnice na něj nikdy nebudila dobrý dojem, přestože to mohl být jeho domov, kdyby se věci v jeho životě odvíjely jinak, kdyby nebyl hrdinou, nebyl vyvoleným a Tom Raddle nezavraždil jeho rodiče. Ty již na hřbitově navštívil, po všech těch letech poprvé od pádu toho psychopata. Teď si to mířil k domu muže jménem Braiden Sharp.Jednalo se o famfrpálového rozhodčího, který byl již pár měsíců nezvěstný. Normálně by na to ministerstvo neplýtvalo prostředky, natož aby se po něm vydal pátrat bystrozor, a to i navzdory Harryho stavu, nicméně bylo tu další mistrovství Evropy a k tomu připočtěte fakt, že nedávno po jeho zmizení byli obžalováni z dopingu čtyři členové mužstva Montroseských strak. Aby ministerstvo nebylo obviněno z toho, že se případu dostatečně nevěnuje a dokázalo čelit klepům o zmanipulovanosti zápasů, bylo lepší to celé důkladněji prošetřit, a kdo by se odvážil tvrdit, že pro šetření se neudělalo maximum, když na to byl povolán samotný zachránce kouzelnického světa, že!Když hrdina došel k domu nezvěstného, musel konstatovat, že se zvenčí snad kromě neudržované předzahrádky nijak neliší od těch ostatních domků vedle. Jednalo se o starší roubenku, ale velmi zachovalou s novými okny a verandou. Harry ze svého hábitu vyndal hůlku a jedním máchnutím odemkl dřevěnou branku u plotu a druhým se ubezpečil, že domek nechrání nějaká jiná kouzla. Překvapivě skutečně roubenka žádná zabezpečení neměla, což se bystrozorovi vůbec nelíbilo. Nevěstilo to nic dobrého. Absence ochranných kouzlel znamenala, že buďto je kouzelník nablízku a šel si třeba jen pro rohlíky, což v tomto případě rozhodně nehrozilo, nebo je mrtev a všechna jeho magie ochraňující to místo zanikla společně s ním. Tedy, pardon, ještě je tu další možnost, že daný muž byl na tolik naivní, že nechal klidně svůj dům nechráněn i na několik měsíců, ale to by udělal tak akorát nějaký blázen.Harry přešel pozemek až ke dveřím samotného domu a ty též otevřel jednoduchým neverbálním „Alohomora." Vevnitř to bylo zařízeno celkem útulně. Fakt, že stavení patří rozhodčímu kouzelnického sportu na koštech, byl znát díky stěně ozdobené řadou starších košťat a několika fotografiemi, kde byl zachycen majitel spolu s vítězným družstvem. Na jedné poličce tu i ležela cena za druhé místo v řachálu. Kdo by to byl řekl, že slavný famfrpálový rozhodčí byl bývalý stříbrný vítěz v tom Americkém sportu? No nic, nebyl tu pro to, aby obdivoval trofeje, ale aby zjistil, co se s Braidenem stalo. Podle vrstvy prachu tu dlouho nebyl. Najde však zde nějaké vodítko, kam se rozhodčí mohl podít?Harry chvíli bezcílně bloudil po domě. Otevíral, zavíral šuplíky a prohraboval pracovní stůl v obývacím pokoji. Kromě však všudypřítomného prachu, nic nenasvědčovalo tomu, že by majitel někam odjel. V kuchyni na lince dokonce stál nedopitý hrnek s čajem, postel v ložnici byla rozházená a v koupelně stále byl přítomen zubní kartáček. Jako by se Sharp zcela vypařil, útěk od povinností s milenkou, asi mohl tím pádem vyloučit. Že by ho někdo unesl? Ale kdo a proč? Má to skutečně něco společného s tím mistrovstvím? Jestli ano, zde asi žádné vodítko nenajde. Náš bystrozor to chtěl již vzdát, když to v tom najednou z jedné otevřené skříně se na něj ze stínu cosi černého vrhlo.Obmotalo se to kolem jeho hlavy a zahalila ho tak děsivá tma. Nemohl dýchat. Hlava se mu začala motat. Při zoufalém pokusu servat to z hlavy spadl na zem a hůlka mu vypadla z ruky. Ta věc se ho však nehodlala pustit. Ovíjela ho svým chladným tělem čím dál tím těsněji. Chtěl zoufale vykřiknout, ale nemohl. Takže tak to nakonec skončí? Žádný Pán zla, bazilišek, či drak. Slavný Harry Potter v podnapilém stavu zadušen v bytě jednoho famfrpálového rozhodčího! Proběhlo mu hlavou. Bylo to absurdní, po tom všem tohle! Na druhou stranu, jedno jaká smrt by konečně přišla. Zůstávat naživu, když všichni kolem vás umírají, být Chlapcem, který přežil, nebyla čest, jako spíše prokletí. Viděl by konečně zase svoji lásku Ginny, své drahé děti, Lupina, Siriuse, rodiče. Jeho mozek, jemuž se již nějakou dobu nedostávalo kyslíku, začínal pomalu blouznit. Měl pocit, že se v té černočerné tmě mihly zrzavé dlouhé vlasy doprovázené lehkým jemným úsměvem.„Harry," zašeptal čísi ženský hlas, který zněl žalostně a naléhavě. V našem hrdinovi se zdvihla poslední jiskra pudu sebezáchovy. Zoufale zašmátral po zemi, aby našel hůlku. Když ucítil pod prsty známý kus dřeva, uchopil ho. Instinktivně bez přemýšlení jím švihl a s myšlenkou na ten úsměv, ženský hlas a rudé vlasy v duchu zakřičel: „Expecto Patronum!"Chladný stisk na jeho obličeji povolil a čaroděj okamžitě zalapal po čerstvém vzduchu. Stín byl sražen stříbřitou září. Harry se posadil a překvapeně zamrkal, když zpozoroval svého patrona. Jeho legendární jelen byl pryč, jeho místo nahradilo také kopytnaté zvíře, ale již bez paroží. Kůň zaržál a tlačil před sebou cosi černého, co vypadalo jako černý kabát. Stvoření známé jako živoucí rubáš, či smrtiplášť. To na jednu stranu dávalo smysl, na tu druhou to bylo naprosto bláznivé.Smrtiplášť mohl Braidena Sharpa zadusit ve spánku a pozřít, nebyl by prvním ani posledním čarodějem, kterému se to stalo. Vysvětlovalo by to i to, že famfrpálový rozhodčí zmizel z povrchu zemského, protože když toto nebezpečné stvoření někoho sní, nezbydou žádné stopy. Jenže živoucí rubáše jsou stvoření velmi vzácná a žijí výhradně v tropech. Bylo naprosto podivné, že tu nějaký vůbec je. Navíc nemají ve zvyku zůstávat na místech, kde někoho napadnou. Znamenalo to jediné, někdo ho sem musel nastrčit a držet to zvíře zde, aby se o nebohého majitele domu postaral. Šlo o naplánovanou, promyšlenou a chladnokrevnou vraždu.Harry si povzdechl. Teď by bylo fajn zjistit, jaké kouzlo zde živoucí rubáš drží, zkusil několik zaklínadel na zjištění poutající magie, ale bez úspěchu. Bude to muset zvládnout Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory.
----- CHAPTER BREAK -----
Hon na Zmijozela
Poté, co Harry vyšel z domu pana Sharpa ještě celý zpocený a unavený z boje se smrtipláštěm, užuž se chtěl přemístit na ministerstvo, když zaslechl něčí rozhořčené výkřiky a duté rány. Jeho nebelvírská zvědavost a odvaha mu nedaly, a tak zamířil po zvuku do vedlejší ulice. Tam na špinavé zemi plné listí v louži ležel muž a kolem něj stálo pár dalších vesničanů. Někteří do něho kopali, jiní na něj křičeli. Někteří dokonce vrhli několik kleteb.„Furnunculus!"„Rictusempra!"„Žer slimáky!"„Jak se ti líbí tvá medicína, ty ubohej Smrtijede smrtijedská!" křikla žena napravo a kopla do toho nebožáka.„Já nejsem..." pokusil se muž ohradit, ale vysloužil si jen další hulákání a údery.„Jasně, že jsi, ty Zmijozele zasranej!"„Co se to tu děje?!" vstoupil do celého dění Harry.Na to se hlouček lidí otočil a pohlédl na něj. Změřili si ho důkladně od hlavy ke kotníkům a pak to mezi nimi zvědavě zašumělo: „To je Harry Potter, skutečný Harry Potter!" „Proč ale stojí na straně toho zmijozelského bídáka?!"„Jsem bystrozor, co se to tu, u Merlina, děje?!" štěkl slavný hrdina zlostně, až hlouček vesničanů couvl o krok dozadu.„O-on... příznivec Vol-Volde... Vy-víte-koho," vykoktal jeden z nich na vysvětlenou a ukázal na muže ležícího bezmocně v louži, potlučeného a zoufalého.„Skutečně? A důkaz?" zeptal se pochybovačně Harry. S takovými případy se již setkal. Rodiny Smrtijedů zabity, či vyhnány z domovů rozzuřeným davem. Nejhorší bylo, že někdy to ani nebyli bývalí přívrženci Raddla, jen osoby, které chodili do Zmijozelu. Nešlo jen o nenávist a pomstu, ale plošné obvinění všech příslušníku koleje, bez zájmu o skutečnou vinu daných jedinců.„Je to Zmijozel, je to jeden z nich," vyhrkla jedna z žen na obranu svého jednání.„Ne všichni lidé, kteří chodili do této koleje, byli temní čarodějové, stejně jako, že ne všichni Smrtijedi chodili do Zmijozelu. Co třeba Peter Pettigrew, Červíček ten... ten chodil do Nebelvíru, přesto způsobil smrt mých rodičů a pomohl Voldemortovi se znovuzrodit. Stejně jako Andromeda Tonksová, která chodila do Zmijozelu, vzala si mudlorozeného kouzelníka a... a spolu s ním měla jednu z těch nejúžasnějších a nejstatečnějších čarodějek," zahřímal bystrozor. „Pokud ten muž nemá na paži Znamení zla a neví se, že by kdy Toma Raddla podpořil, pusťte ho! Nejste o nic lepší než oni. Na základě předsudků a bez důkazů soudíte a trestáte jiné. Styďte se!"„Ale, ale..." někteří z hloučku se stále nehodlali jen tak vzdát. Muž na zemi k němu vzhlédl a upřel na něj zkoumavý pohled.„Nejenom, že jste se neoprávněně vrhli na nevinného člověka, ale také jste mohli porušit zákon o utajení. Toto je smíšená vesnice, co kdyby vás někdo viděl?!" zeptal se výhružně, ale nečekal odpověď. „Vypadněte, než si to rozmyslím a zatknu vás." Na to se hlouček s brbláním tichu rozešel.Harry přistoupil k muži na zemi, odstranil účinky kouzel, která na něho byla seslána předtím, a pomohl mu vstát. Konečně si ho mohl lépe prohlédnout. Jednalo se o muže staršího, než byl on sám. Měl již šedivé vlasy a na bradě strniště. Oblečen byl do tmavomodrého hábitu se zlatým lemováním, který se hodil k barvě jeho očí. Na levé líci se mu již začala tvořit modřina. Ústa měl rudá od krve, možná i přišel o nějaký ten zub.„Děkuji, pane Pottere. Moc si vážím vaší pomoci," pravil, zatímco si oprašoval špínu ze šatů.Oslovený jen pokýval hlavou a stočil pohled znovu na zem, kde zahlédl zlomenou mahagonovou hůlku. „Je mi to líto."„To nic, na Příčné si koupím novou," pokýval hlavou smířeně. „Můžu vás pozvat na oběd, nebo alespoň na kávu? Dlužím vám za záchranu."Harry se zakřenil. „Ano, ale spíš na sklenku."Jestliže druhý muž si pomyslel, že není příliš společensky vhodné pít ještě před polednem, nedal to na sobě znát. „Dobrá tedy. Mimochodem, mé jméno je Henry Godwin," přestavil se starší kouzelník a podal bystrozorovi ruku, který ji bez jediného zaváhání přijal.„Těší mě. Takže kam půjdeme?"„Děravý kotel?" navrhl Godwin a Harry se jeho volbě vůbec nedivil.„Dobře," odsouhlasil to a pokusil se ze svého drdolu uvolnit několik pramenů, tak aby mohl zakrýt svou světoznámou jizvu, což se mu upřímně moc nedařilo. Po chvíli úsilí to nakonec vzdal a oba muži se přemístili před dveře zmíněného hostince na Charing Cross.V Děravém kotli bylo poměrně narváno, což mělo tu výhodu, že si jich nikdo moc nevšímal. Usadili se u posledního volného stolu a objednali si láhev skřetího vína a jeden máslový ležák.„Musím říct, že jste mě překvapil, pane Pottere. Upřímně, nečekal bych pomoct zrovna od vás," přiznal Henry a usrkl ze své číše.„Dělal jsem jen svoji práci," odfrkl si Harry.„Přesto jste nepohrdl moji pozvánkou na trochu jídla a dobrého pití," podotkl jeho společník.„Nezlobte se, ale nečtete Denního věštce?" pokrčil rameny.„Tím chcete snad říct, že co ten plátek píše, je pravda? Po smrti vaší ženy a dětí se z vás stala troska a opilec, který neodmítne chlast," řekl Godwin a nadzvedl jedno ze svých hustých šedivých obočí.„Jo, konečně ty noviny píší něco, co je pravda," uchechtl se zachránce kouzelnického světa sarkasticky.Henry na svého společníka jen chvíli ještě upíral své chladné modré oči, než prohlásil: „Víte, dlouho jsem se s vámi chtěl setkat a poznat vás." Na chvíli se odmlčel, než pokračoval. „Samozřejmě, že to všichni z nás. Kdo by nechtěl potkat slavného Harryho Pottera, válečného hrdinu a zachránce nás všech."„Fajn, tak jsem tady... Tak jste mě potkal a doufám, že nejste příliš zklamán," odvětil černovlasý čaroděj. „Díky mé slávě si většina lidí myslí, že mě zná, i když mě naživo nikdy neviděla. A tento obraz, který si o mně nosí v hlavě, se pak nemusí úplně shodnout s realitou."„Ne, rozhodně jste mě nezklamal," zavrtěl starší čaroděj hlavou. „Avšak mám i jiný důvod, proč jsem vás chtěl potkat a poznat vás. Chodil jsem s vaší matkou do ročníku. Chtěl jsem vědět, jestli je to pravda. Jestli se mu skutečně tak podobáte."„Jo, jistě. Jako bych svému otci z oka vypadl, až na ty oči. Ty mám po matce," řekl Harry se značnou zatrpklostí. Obdoby této fráze slyšel již tolikrát, že se mu to zajídalo.„Ano," zasmál se Godwin a prohrábl si šedé vlasy. „Jamesovi jste podobný též, ale toho jsem na mysli neměl. Moc dobře jsem ho neznal. Já byl ve Zmijozelu a víte, jaké jsou v Bradavicích mezikolejní vztahy. Lily a Severus byli dost výjimkou... a právě Severuse... Severuse Snapea jsem mínil. Myslel jsem, že jste se znali a byli dobří přátelé." Harry se málem utopil ve sklence té rudé skřítčí tekutiny. Snape a on, dobří přátelé! To byl snad ten největší vtip za poslední století. Henry si ho ovšem nevšímal a pokračoval dál: „Tedy alespoň podle toho, kolik energie jste vydal na očištění jeho jména a dokonce jste po něm pojmenoval svého syna. Jste mu hodně podobný."„Já, já... že," mladší muž najednou neměl slov a nemohl téměř uvěřit svým uším. „Já že jsem podobný Severusovi Snapeovi?!" Harry jako by se najednou stal hluchým a slepým. Chtěl vědět proč, jak to Godwin myslí, co je na něm podobného tomu sklepnímu netopýrovi, nebyl však schopný Henryho vnímat. Jako by ho těmi slovy praštil do hlavy a on ztratil veškerou schopnost jakéhokoliv pochopení čehokoliv. Vše bylo pohřbeno v mlze. Jeho společník povídal něco o jeho matce a tom mistru lektvarů o přátelství, jak on sám je bral a znal. Harry byl však sám přemožen svými vlastními vzpomínkami a pocity, kterým neměl čas celé ty roky od války nijak čelit. Hleděl na láhev skřítčího vína a přestal na něj mít chuť. V hlavě mu stále dokola zněla ta slova.Chtěl snad Henry naznačit, že je nemanželský... Ne, to snad ne. Ale co tedy? Jak by mohl být nějak podobný, zrovna s NÍM? Položil si v duchu tu důležitou otázku a hlásek v jeho hlavě hned odpověděl. Vážně netušíš? Stal se z tebe zahořklý muž, který přišel o svou rodinu a milovanou ženu, a který touží po pomstě. Je z tebe notorik. Jsi sarkastický, cynický a už od života nečekáš nic dobrého. Běžíš a stále zachraňuješ po cestě ty lidi kolem sebe, ale již nečekáš, že až sám upadneš, někdo ti pomůže se zvednout. Ne, doufáš, že už nevstaneš, že tě jednou sežere smrtiplášť nebo drak, zabije tě nějaký nový Temný pán... a snad to bude již brzy. Nikdy jste nebyli nijak zvlášť odlišní ani v dětství, oba s neexistující či nefunkční rodinou a teď máš k němu ještě blíž, než kdy dřív.„Skutečně rád jsem vás poznal, pane Pottere," rozloučil se s ním Godwin. „Snad se ještě někdy potkáme."„Ano, i mně... bylo ctí," odpověděl Harry slušně, ale stále byl tak trochu mimo.Na to Herny přikývl a zamířil si to na Příčnou koupit hůlku.Hrdina kouzelnického světa chtěl ještě chvíli posedět a popít, ale již u druhé sklenky si k němu přisedl tentokrát celkem nevítaný host a obsadil Godwino místo. Bystrozor na něho otráveně pohlédl. Jednalo se o ženu nebo dívku. Těžko říct, rozhodně byla mladší než on. Byla nervózní. Na židli seděla jen na okraji, vůbec se neopírala. Na prst si namotávala pramen svých dlouhých blonďatých vlasů a oříškovýma očima pokukovala kamsi dozadu za jeho pravé rameno, kde odhadoval, že budou asi její culící se kamarádky. Než vůbec otevřela svá ústa, na kterých měla nanesené šílené množství rudé rtěnky, Harry věděl, co přijde.„Ne..." zabručel do sklenky. „nechrte... ne-nechte ně byt," dostal ze sebe.Jeho nežádaná společnost překvapeně zamrkala. „Ale... ale..."„Neslyšeste... co-koliv myslí-te, nechri. Nestoím o clane-k v Denem věstci... o tom, ja-jaka sem troska ani o fanin-niku, která se chre vyspat se mou, bezte nekam," odpálkoval ji.Blondýnka zčervenala a vzteky nafoukla tváře, on si jí ovšem nevšímal. Bylo na čase odsud vypadnout, než si ho všimne víc lidí. Možná by mohl navštívit starého přítele, když už je tady. Stejně potřeboval doplnit zásoby.
----- CHAPTER BREAK -----
Rudý večer
Hrdina kouzelnického světa se pomalu šoural domů. Západ slunce zbarvil do ruda nejen oblohu, ale i fasády domů a cestu. Ulice byla téměř prázdná až na pár stejně unaveně ploužících se kouzelníků. Právě míjel výlohu Medového ráje, která jen hrála všemi barvami a nabízela neskutečnou spoustu cukrovinek: kyselé bonbóny, polévka z netopýří krve, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, ledové myšky, čokoládové žabky, výbušné bonbony, šumivé bzučivky, dýňové paštičky a mnoho dalších. Harry se na chvíli zastavil a zavzpomínal, jak si poprvé, když jel do Bradavic, koupil ve vlaku celou náruč těchto sladkostí. Společně je pak s Ronem labužnicky ochutnávali. Byl to neuvěřitelný čas. Všechno mu přišlo tak nové a... magické. Pousmál se.
Odtrhl své smaragdové oči od výlohy a pokračoval ještě několik metrů, než před Džinem v láhvi uhnul do postranní uličky. Už brzy bude doma. Těšil se, až projde dveřmi a objetím pozdraví svoji ženu. Děti vypísknou a vybalí na něho okamžitě tucet informací. Navzájem se budou překřikovat, až je bude muset zarazit. Poté všichni usednou ke stolu. Merline, jak moc se těší na Ginnyinu zapečenou sekanou s brambory. Už viděl jejich domek. V oknech už se svítilo, i když to ještě nebylo tolik třeba.
Bum!
Ozvala se ohlušující rána. Harry instinktivně lehl na zem. Na svých zádech ucítil žár.
Poté, co se trochu vzpamatoval ze šoku, se znovu postavil. Zděšením se mu smrštily zorničky, když to spatřil. Jejich domek oblizovaly červené plameny, střecha se propadla dovnitř. Zatraceně, jeho manželka, Albus, Lily, James, byli uvnitř! Hrdinovi kouzelnického světa se téměř zastavilo srdce. Bez rozmyšlení se rozeběhl dovnitř.
„Ginny! Lily! Jamesi! Albusi!" zakřičel, když zoufale pobíhal tam a sem, dle toho, jak mu oheň dovolil a hledal přeživší. Kůže ho pálila, v nose a ústech ho štípal kouř. Nemohl se nadechnout. To však bylo jedno. Nevnímal to, musel nalézt svoji rodinu. Nikde ji však neviděl. Žádné tělo zavalené trámem ani pláč vyděšeného dítěte. Zrzavá hříva Ginnyiných vlasů ztracená v rudé. Za chvíli Harrymu došly síly. Červená záře se přelila do černé.
Ztratil vědomí.
----- CHAPTER BREAK -----
Kouzelnické kratochvilné kejkle
Lahvičky, spousta různých lahviček od lektvarů evokujících Snapeův kabinet. Modré, červené, černé a zelené košíčky laskominek, hrnek s štěbetajícími si brky, police s klobouky, plášti a umělými nosy, klícka s trpaslenkami, krabice s dalekohledy, bedna s bombami hnojůvkami, bedna s dřevěnými panáčky, kteří se snaží z ní, seč mohou, vyskočit, všudypřítomný hluk a smích. Harry se probudil žíznivý s úděsnou bolestí hlavy na tvrdé dřevěné lavici. Jeho mozek nebyl schopen dát jednotlivé podměty dohromady, vlastně nebyl schopen vyhodnotit skoro vůbec nic.„Na, vypí to," přikázal mu kdosi nad ním a do ruky mu strčil lahvičku s lektvarem. Bystrozor zamžoural na ruku, která mu lahvičku podala. Byla štíhlá, zahalená v dlouhém černém rukávu.„Merline, asi umřu," zachraptěl zoufale Harry. „Co to je?" zeptal se té druhé osoby.„Něco, co ti udělá dobře, tak už to vypij," odpověděl ten někdo a hrdina ho prostě poslechl. Po pár minutách začal lektvar účinkovat. Hučení v jeho hlavě ustalo a vše tak nějak nabralo ostřejších kontur. Bolest hlavy se vytratila a do končetin se mu vrátila energie. Byl zase po několika týdnech při smyslech.„Je to už lepší?" zeptal se ho známý hlas a tak pohlédl na jeho majitele. Na obličeji se mu mihl lehký úsměv, když spatřil známého zrzka v černém.„U Godrica, jasně že jo. Co jsi mi to dal?"„Říkáme..." začal Weasley, pak se ovšem zarazil a smutně se opravil. „Tedy říkám... říkám tomu Střízlík. Už bezpočetkrát mě to uchránilo před nepěkným ránem," pousmál se.„Jak jsem se sem dostal?" zeptal se Harry a znovu se rozhlédl pookolí, teď už byl schopen dobře identifikovat místnost. Nalézal se ve skladu krámku Kouzelnických kratochvilných kejklí.„Ty si nepamatuješ?" nevěřícně zavrtěl hlavou.„Vím, že jsem byl v Děravém kotli, a pak jsem měl v úmyslu jít sem, ale tu cestu si nepamatuji, jestli jsem se přemístil, nebo šel po svých," povzdechl si bystrozor a protřel si své zelené oči.„Páni, tomu tedy říkám dálnice," prohlásil uznale George.„Cože?" nechápal černovlasý kouzelník.„Dálnice – dál nic," vysvětlil starší čaroděj.„Aha," hlesl Harry. Otázku, jestli jeho přítel má alespoň tušení, co znamená slovo dálnice v mudlovském světě, nechal plavat. Dokázal si dobře představit odpověď: ano, tohle mám od Hermiony, prý to mudlové tak říkají. Je to slovní hříčka s nějakým dopravním prostředkem.„Pronásledoval tě sem houf nadržených fanynek," poznamenal zrzek.„Došel mi mnoholičnej," přiznal jeho přítel.„To jsem pochopil," pokýval hlavou George. „Ale to se hodí, mám pro tebe nové zboží," rozzářil se majitel Kouzelnických kratochvilných kejklí a sklonil se k jedné z beden, ve které se začal zuřivě prohrabovat. Harry ho s pobavením pozoroval. Od doby, kdy v tom obrovském výbuchu ztratil celou svoji rodinu, se George stal jeho nejoblíbenějším Weasleym. Jako kdyby je ztráta milované osoby spojila. Zrzavý Willy Wonka, jak mu někteří mudlorození také přezdívali, se snad nikdy nevzpamatoval ze smrti svého bratra. Celkově byl smutnější a mnohem vážnější, což narůstalo i s jeho věkem, nikdy ovšem nepřestal s žertíky a snahou rozveselit lidi i v těch nejčernějších dobách. Nikdy ho neodsuzoval za jeho přístup. Panovalo mezi nimi tiché porozumění.„Tady to je!" zajásal Weasley a vyndal malou černou krabičku. „Vyrobil jsem to speciálně pro tebe," řekl a z krabičky vytáhl jakousi kapsli. „Tohle, Harry, je instantní vylepšený mnoholičný lektvar. Stačí si dát kapsli do úst, rozkousnout ji a automaticky se ti změní podoba. Pokud nepřidáš žádný genetický materiál, tvá vizáž se promění na směs neutrální podoby lidí, které znáš a na které často myslíš. Je ovšem také možné kapsli rozkousnout, a pak si vložit do úst genetický materiál někoho, do kterého se chceš proměnit, přičemž na rozdíl od normálního mnoholičného lektvaru genetickým materiálem nemusí být jen vlasy. Sám jsi mi popisoval, jak tragicky může dopadnout, když si chomáč vlasů spleteš s chlupy kočky. Takže může to být i kus kůže, sliny, moč, krev, či sperma."Při posledním slově se jeho černovlasý přítel zakřenil. „Dík, ale nemusel si zabíhat do detailů."„Vždy se šikne vědět rozsah možností užití. Nikdy nevíš, co se ti může hodit," pokrčil rameny George. „Navíc jsme dospělí."„Jo, to ještě neznamená, že potřebuji obrázek," odfrkl si mladší čaroděj, ale krabičku s kapslemi si od Zrzavého Willyho Wonky vzal.Poté přeživši dvojče ulovilo jeden z hašteřivých brků. Byl se zeleným peřím s drobným melírem do červena. Patrně patřilo nějakému vzácnému magickému tvoru, jakému však Harry již nevěděl. Buďto si na to ze školy nepamatoval, nebo to byl tvor vcelku mírumilovný a tak Hagridovi nepřišel až tak zajímavý. „Další věc, kterou určitě oceníš, tentokrát ne jako slavný davy pronásledovaný hrdina, ale jako bystrozor. Předpokládám, že víš, co je veritasérum?"„Jasně, že jo."„Dobře, tak tedy, představ si rychlobrk pod vlivem veritaséra. Brk, který zaznamená výpověď vyslýchaného, ale jen když říká pravdu. Lživé informace vynechá. Není to tak spolehlivé jako lektvar a nemůžeš od toho člověka dostat informace, které můžou být zcestné, pokud bude dotyčný přesvědčen, že mluví pravdu a přitom to tak nebude. Avšak, je to novinka a ministerstvo to ještě nemá v hledáčku, což znamená, že jeho užití bez souhlasu vyslýchaného je naprosto legální, na rozdíl od nitrozpytu a veritaséra. Říkám tomu Pravdomluv," pravil vynálezce té pozoruhodné věcičky a brk se mu v ruce neposedně zavlnil. „Budeš si muset dát pozor, aby ti neulétl."Harry přikývl. „Už jsem si pořídil speciální pouzdro," řekl a z bezedné kapsy vyndal malý dřevěný futrál. Jedním švihem hůlky ho zvětšil a převzal od svého přítele brk. Opatrně ho uložil dovnitř a bezpečně zacvakl. Poté futrál zmenšil a schoval ho zase v kapse.„A do třetice všeho dobrého mě napadla ještě jedna věc, kterou bys mohl využít," pravil George a obrátil se ke svému kamarádovi zády. Přešel místnost a chvíli studoval polici s lahvičkami. Tentokrát to trvalo pár minut, než našel, co hledal. Když se vrátil zpět k Harrymu, držel něco, co nevypadalo příliš poživatelně. V lahvičce byla tmavě hnědá až černá blátivá hmota. „Protilék na většinu druhů nápojů lásky. Od klasického Amorova šípu po naše výrobky," zrzek se odmlčel a uhnul pohledem kamsi k špičkám svých černých bot. „Chci říct mé výrobky," povzdechl si starší kouzelník a zamračil se. „Jediný Pravdomluv vypadá přitažlivě. Neumím ty výrobky dát do tak hezké a nenápadné formy. Na tohle byl vždy expert Fred," posteskl si.Jeho přítel se také zasmušil, ale hned na to mu tvář projasnil náhlý nápad. „No, těm mnoholičným kapslím bys mohl dát podobu Bertíkových fazolek a lektvar proti nápoji lásky zase do čokoládových muffinů."„Možná," přitakal George, jemuž ten nápad zase zvedl náladu.„Dobře, dík, určitě to využiji. Kolik za to budeš chtít?"Na to se Weasley rozesmál. „Samozřejmě že nic, kamaráde. Ty jsi náš investor. Nebýt tebe, žádný takový krámek by tu nestál. Navíc, vždy jsi byl jako můj další brácha. Možná i blíž, když si vezmu nafoukance Percyho a Ronaldynu, citlivou jak pařez. Nechci nic, nesnaž se mi něco podstrčit."„Fajn, tak moc dík," poděkoval Harry, ale i tak si připadal špatně, že za ty úžasné vynálezy zrzkovi nic nedá.„Co teď plánuješ? Děláš na nějakém případu, nebo ses jen bezcílně bloumal po Příčné?" zajímal se George a efektně tak odvedl řeč jinam.„Momentálně řeším zmizení Braidena Sharpa, z kterého se teď vyklubala vražda," odpověděl mu bystrozor.„Aha, takže je to pravda. Sharpa se někdo zbavil a k tomu i ti hráči obžalovaní z dopingu. Někdo se skutečně snaží toto mistrovství zmanipulovat?" užasl Weasley.„Ne, to zatím nevím," zavrtěl hlavou hrdina kouzelnického světa. „Musím na ministerstvo. V Sharpově domě straší smrtiplášť. Je nutné, aby někdo zjistil, jaké kouzlo ho tam drží, a pak ho přesunul zpátky do jeho přirozeného prostředí. Také mě zajímá, kdo a jak získal tu nebezpečnou bytost a povedlo se mu ji podstrčit tam, kde teď je. Bylo to legální cestou, nebo si ji koupil na černém trhu?"„Takže hodně práce," shrnul to zrzek.„Jo, hodně práce," přikývl Harry.„Buď opatrný," popřál mu George.
----- CHAPTER BREAK -----
Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory
Na ministerstvu kouzel jako téměř vždy panoval činorodý ruch. Davy kouzelníků spěchaly hlavní halou do práce, z práce, či něco zařídit a tlačily se dvěma směry v nekonečně dlouhé hlavní aule s modrým pavím stropem. Na Fontáně kouzelných bratří zrovna probíhala rekonstrukce, a tak z ní netryskala žádná voda. Byla obestavěna lešením a zahalena černým suknem, pod kterým pracoval tucet horlivých skřítků.Harry se procpal až k výtahu. Nastoupil dovnitř a zmáčkl čtvrté patro Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. V malé kabince s ním uvízli ještě dva lidé. Drobná hnědovlasá čarodějka s velikým špičatým kloboukem, která mírně zapáchala po psím jídle, a ten druhý byl evidentně Dean Thomas, ale svého bývalého spolužáka z nějakého důvodu nepoznal. Bystrozor za to byl jen rád, i když to bylo poměrně překvapivé. Celý kouzelnický svět ho zná, denně se k němu hlásí zástupy kouzelníků a jeho starý přítel si ho ani nevšimne? Nebo se k němu prostě jen nechce přihlásit? Co provedl, že si vysloužil zavržení od někoho tak věrného, jako je Dean?Než však stačil o tom popřemýšlet, výtah sjel do čtvrtého patra. Harry vystoupil a zcela automaticky vykročil dlouhou chodbou ke skladům. V začarovaných oknech ministerstva panoval tajfun. Náš hrdina odhadoval, že to bude asi kvůli nedávné stávce o zvýšení platů. Když vešel do kartotéky, přivítal ho líný Goyleův pohled, než se zase stočil ke stolu, na kterém měl snad půlku pečeného kuřete a brambory. Porce to byla skutečně vydatná, ale Harry nepochyboval, že jeho bývalý zmijozelský spolužák to vše sní. Už ve škole byl vazba a velmi rád jedl. Bylo s podivem, že nebyl po válce zatčen za spolupráci se Smrtijedy, nakonec se mu z toho nějakým způsobem, patrně s pomocí Draca, povedlo vykroutit. Svedli to na mladistvou nerozvážnost, jeho podprůměrnou inteligenci, díky které má údajně větší tendenci podlehnout manipulaci, a uklidili ho do podřadné práce. Bylo by fajn, kdyby náš hrdina mohl tvrdit, že taková situace byla prospěšná pro všechny strany, že je dobře, že i někdo jako je Goyle si našel přiměřenou práci ke svým dovednostem, pravdou ovšem asi bylo, že nezvládal ani tuto práci ve skladu. Tenhle vazoun ke kouzelným zvířatům nikdy neměl vztah. Nesledoval přístroje pro jejich pohyb, ani když někdo přišel, nebyl schopný v kartotéce najít příslušnou složku, a tak tu byl hlavně od toho, aby hlídal a případné zloděje odradil svojí rozložitou postavou.„Hledám všechny registrované Smrtiplášťe, kategorie třída A," oznámil mu Harry.„Jef, obědofa preftavka," zahučel Zmijozel s plnou pusou.„Nedělej, jako by se tvá přestávka lišila od toho, co děláš normálně ve svém pracovním čase. Prostě mi orientačně ukaž, kde mohu hledat. Najdu si to sám, tak jako koneckonců vždycky," oponoval mu bystrozor, načež Goyle ledabyle máchl rukou kamsi k horním patrům obrovského regálu se svitky.Všechny úřední materiály měly na sobě ochranná kouzla proti kopírování, falšování a jejich jednoduché přenesení, takže je šlo skutečně jen vypůjčit na fyzické vyžádání, nebo je studovat na místě. To mělo ten efekt, že požadovaná složka se nedala ani přímo v místnosti přivolat z horního patra regálů dolu jednoduchým „Accio", či odlevitovat se zaklínadlem „Wingardium leviosa." Harry si tedy s mrzutostí musel půjčit štafle. Posunout je od protější stěny k té druhé a vylézt po nich, nebylo hrozné. To nepříjemné bylo, že štafle byly v poněkud dezolátním stavu, a tak se člověk bál, že každý další schod se pod ním prolomí.Když se náš hrdina vyškrábal nahoru a našel složku, kterou chtěl, okamžitě se do ní začetl, což se ukázalo jako chyba, protože ze štaflí díky tomu málem spadl.„Cof to dělaf, Potřiku?" zahuhlal na něj jeho bývalý spolužák a bystrozor ho propíchl pohledem. Než se však Harry do Goyla pustil, řekl si, že bude rozumné to řešit dole na pevné zemi. Slezl tedy dolů a zahrabal v kapse pro futrál s brkem, který mu dal George. Osvobodil ho z pouzdra a dal mu k dispozici i prázdný pergamen.„Zaznamenej vše pravdivého, co mi teď Gregory Goyle poví," zadal práci Pravdomluvu a pak se znovu obtočil ke Zmijozelovi. Na stůl vedle kuřete položil složku a významně si svého spolužáka změřil pohledem.„Přišel jsem sem oznámit, že zmizení rozhodčího Braidena Sharpa ve skutečnosti nebylo žádné zmizení, ale promyšlená vražda. V jeho domě jsem našel smrtiplášťe, který ho pravděpodobně snědl. Přičemž někdo to nebohé zvíře tam musel nastrčit a nějakým kouzlem spoutat s tím domem. Je nutné tam poslat tým pro odchyt nebezpečných tvorů," shrnul Harry vše, to co se dozvěděl v Godrikově dole.„No jof," kývl jeho bývalý spolužák a s obavou polkl. Z tónu, jaký na něj Nebelvír použil a díky potřebě vytvořit o jejich rozhovoru záznam, nebylo těžké i s Goylovým intelektem pojmout, že má malér.„Hledal jsem všechny složky o registrovaných smrtipláštích zde v kartotéce s představou, že pachatel to stvoření koupil na černém trhu, takže nic nenajdu, ale jaké bylo mé překvapení, když mi to hned první složka, po které šáhnu, vyvrátí. Ministerstvo schválilo přesun jednoho tohoto živočicha na naše území. Údajně určeného pro výzkum, ale hned jak ho sem přepravili, ztratil se. To vše by mohlo být bráno za zvláštní náhodu a vůbec by nic na tom nemuselo být podivné a podezřelé, mohlo by jít o dva odlišné tvory, avšak to by osobou, která měla tak veliký zájem na vědě a výzkumu, ten který povolil, tento přesun, nesměl být ty Gregory Goyle!" vypálil na něj s neuvěřitelnou rychlostí hrdina kouzelnického světa, až bylo s podivem, že místo těch komplikovaných vět ze sebe nezačal vydávat jen zlověstný sykot.Zmijozel ovšem na něj jen vytřeštil svá matná očka. „Ne ja..."„Že ne? A jak mi vysvětlíš, že je zde tvůj podpis!" poukázal Harry do rozevřené složky přímo na smlouvu o transportu nebezpečného magického zvířete kategorie A.„Ne, to nemůže být..." špitl nechápavě úředník z kartotéky, ale i tak se nahnul blíže ke složce, jako by doufal, že jen špatně vidí. „To jsem neudělal!" zavrtěl zběsile svou hlavou.„Ale no tak, ani ty nejsi tak imbecilní, abys popíral, co je tady černé na bílém," rozčílil se bystrozor. „Uklidni se, nepředpokládám, že to byl plán z tvé hlavy. Někdo po tobě prostě toho smrtipláště chtěl a ty jsi mu za nějakou odměnu, patrně finanční, vyhověl. Když mi ho práskneš, vyvázneš z toho jen s degradací a podmínkou. Nic tak hrozného," nabídl mu a přitom ho propaloval smaragdovýma očima.„Ale ne, já to nebyl! Já to nepodepsal," trval na svém stále Goyle. „Tenhle papír vidím poprvé. Musíš mi věřit! Od války jsem dobrý... dobrý. Snažím se vyhýbat takovým věcem. Draco mi jasně řekl, že musím, jestliže máme lidem ukázat, že... ehmmf, jak to bylo, jo, že jsme jiní než naši otcové. Tomuhle já nerozumím, ale když to říká Draco, tak to asi bude pravda."„Jo, posloucháš Malfoye v tom, co je správné a co je špatné!? A nebyl to náhodou on, kdo po tobě toho smrtipláště chtěl?" neváhal z toho podezřívat i svého bývalého školního soka. „Nevlastní on čirou náhodou sázkovou kancelář U Gringottů! To se mu to musí hodit, zmanipulovat tím mistrák."„Nééé!" vyjekl zoufale Zmijozel a s prudkostí, kterou by od tak rozložité postavy člověk nečekal, vyskočil na nohy, až povalil stůl, na kterém byl zbytek jeho oběda i složka.„Nevěřím ti," řekl Harry prostě a sebral Pravdomluvu pergamen, na kterém se snažil brk zaznamenat, vše co pravdivého Goyle vypustil ze svých úst. Čekal, že bude prázdný, ale opět se mýlil. Vše, co řekli, tam bylo zaznamenáno, slovo od slova. George ho varoval, že se jedná jen o zkušební produkt a nebude tak spolehlivý jako nitrozpyt nebo veritasérum, nicméně doufal, alespoň v nějaký výsledek. „Nevím, jak jsi oblafl můj Pravdomluv, ale povíš mi pravdu tak, jako tak," rozhodl se. Jediným švihnutím své hůlky zamkl dveře a tichým „Ševelissimo" si zajistil soukromí.Zmijozel zbledl. „Co to děláš?"„Už mě nebaví pořád bojovat proti zlu bez prostředků. Znovu a znovu vás porážím, ale nevypadá to, že byste se kdy chtěli vzdát. Už jsem sakra unavenej a k čemu mi kdy bylo brát na vás ohledy? Legilimens!"Vejít do Goylovi mysli, bylo jak propadnout se do jednoho velikého chaosu. Nebylo divu, že tomu Zmijozelovi to nikdy moc nepálilo. Díky němu slova „mám zmatek v hlavě" nabírala naprosto nového rozměru. Bylo skutečně dost obtížné zachytit plynulý tok jasného pocitu či myšlenky napříč všemi jeho vzpomínkami. Jako by Goyle jednal bez citu, ale i motivu. Přesto však Harry dokázal vypozorovat jakousi uspořádanou stopu. Tento podivuhodný pořádek byl především ve vzpomínkách na posledních několik týdnů. Vzpomínky na práci byly hezky urovnané za sebou jako vojáci, na rozdíl od chaosu kolem, což bylo krajně podezřelé. Hrdina kouzelnického světa tedy začal tam a vybral jednu z těchto vzpomínek.
Do kartotéky vstoupil muž. Měl oříškové vlasy, ve kterých sem tam se leskl šedý vlas, temné oči a drahý rudozlatý hábit pocházející patrně z obchodu U Keprníka a Frivolitky. Od poměrně malého nosu k velikým bledým rtům se mu táhly již dvě hluboké vrásky. Svoji hranatou bradu měl pečlivě oholenou. Byl uhlazený a snažil se působit čistým pevným dojmem. Harry toho muže okamžitě poznal. Co však Frost, u Merlinových vousů, chtěl v Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory? Co chtěl v kartotéce po Goylovi?
„Dobrý den," pozdravil šéf oddělení bystrozorů. Zmijozel usrkl z plného hrnku vařícího kafe a pokynul mu na pozdrav.
„Jak pak se máte, Gregory? Můžu vám tak říkat, že?" pravil sladce Frost. Tento milý tón hrdina kouzelnického světa dobře znal. Byl to přesně tón, který ten muž používal, když od někoho něco chtěl.
„Jo, jasně," zahučel nic netuše Goyle. „Mám se poměrně dobře, třeba nová kantýna je supr," zahučel a poprvé si kousl do celého koláče, který měl pravděpodobně odtamtud.
„To jsem rád. Moc rád, že se vám tu líbí," usmál se Frost. „Víte, náš úřad teď v nedávné době musel řešit několik násilných útoků na lidi, kteří studovali v Bradavicích ve Zmijozelu. Tak jsem si řekl, že se ujistím, jestli se to neděje i zde na ministerstvu. Takové jednání je nepřípustné a velmi by mě zarmoutilo, kdyby to postihlo i zdejší zaměstnance."
„Aha," hlesl Harryho bývalý spolužák. „Já jsem v poho."
„To rád slyším," řekl starší čaroděj.
„Ještě něco byste chtěl, pane?" zeptal se ochotně Goyle.
„Ne, to je vše," mávl rukou Frost, otočil se a vyšel zase ven. Zmijozel položil prázdný hrnek na stůl a vyhodil papírový pytlík od dýňového koláčku do koše.
To celé by se dalo považovat za normální, naprosto běžný rozhovor, ale něco na tom bylo tak strašně podezřele špatně. Nedávalo to nějak smysl. Proč tam vedoucí bystrozorů přišel? Zdálo se dosti nepravděpodobné, že se chtěl jen ujistit, že se má syn Smrtijeda dobře... ale bylo v tom ještě něco. Něco divného, co našemu hrdinovi unikalo a tak si přehrál onu vzpomínku jednou a podruhé a ještě jednou, než mu to došlo. Ten koláč! Ten zpropadenej koláč! Na začátku této vzpomínky do něj kousl a na konci již od něj vyhazoval papír, když jinak se ho celou dobu ani nedotkl. Část toho rozhovoru chyběla! Někdo se Goyleovi již hrabal v hlavě a vymazal to. Což znamenalo, že jeho bývalý spolužák tu smlouvu nemusel podepsat dobrovolně, nebo podepsal, ale nemusí si to pamatovat. Takže celou tu dobu skutečně mu říkal pravdu.Toto zjištění spadlo na Harryho jako těžká kovadlina. Udělalo se mu ze sebe špatně. Bránil Henryho před rozzuřeným davem. Řekl, že ten kdo soudí Zmijozela jen na základě kolejního předsudku, kamenuje ho za to, není o nic moc lepší než ti, kteří Voldemorta podporovali... A co teď udělal? Naprosto to samé. Bez důkazů, navzdory tomu, že využil Pravdomluvu a Weasleyho brk potvrdil Goyloova slova, nevěřil mu. Násilím se mu vloupal do soukromí mysli, což nebylo ani správné ani legální a svůj čin si byl schopen obhájit jen proto, že se jednalo o Gregoryho Goylea. Co on je, u Godrika, za bystrozora!?Navíc ten fakt, že někdo vymazal úředníkovi ministerstva paměť, aby zamaskoval přesun smrtelně nebezpečného zvířete, které pak zabilo Braidena Sharpa, byl dost závažný sám o sobě.Náš hrdina oddělil svoji mysl od Zmijozela a několikrát se zhluboka nadechl a vydechl, než otevřel oči. Jeho bývalý spolužák byl viditelně bledší. Malé matné oči vystrašeně kulil na něho a třásl se, jako by měl zimnici.„Cos mi to provedl?" zachraptěl.„Promiň," hlesl Harry. Chtěl ještě dodat „na to jsem neměl právo", to však nemohl, protože by to bylo přiznání viny, nebo říci „já nechtěl", to by byla jen nestoudná lež, a tak raději již neřekl nic a prostě odešel.
----- CHAPTER BREAK -----
Smlouva mezi hadem a lvem
Hrdina kouzelnického světa se hnal chodbou druhého patra přímo ke kanceláři Alexandra Frosta. Několik kolegů mu muselo uskočit. Než však stihl vehementně vplout do požadované místnosti, zarazil ho odtamtud křik.„Že je to v šetření! V Salazarově jménu, již jsem vás na to upozorňoval nejméně tisíckrát, ale vy jste pro to ani nemávli hůlkou!" rozeznělo se po celé chodbě přes pootevřené dveře Frostovy kanceláře. Harry ten hlas velmi dobře znal, co tu však, u Merlina, dělá Draco?„Pane Malfoyi, já vás ubezpečuji, že jsme tím pověřili našeho nejtalentovanějšího a nejlepšího člověka, kterého máme k dispozici," pravil klidně Frost.„Jo! O tom pochybuji. Jestli tomu tak je, kde jsou, sakra, výsledky," nedal si Draco říct.„Tento případ je velmi komplikovaný..." začal zase medovým tónem Frost.„Ne, to jsou jen kecy. Víte, co si myslím, že si hrajete na ty čestné a spravedlivé, prosazující rovnost, ale vždy je někdo rovnější, že jo! Právo a pořádek je tu pro všechny, ale řešení problémů, které mají bývalí Smrtijedi a jejich děti jsou až na posledním místě. Jak bych mohl za to, komu jsem se narodil, jako bych kdy měl na výběr! Copak nestačí, že moje rodina sedí v Azkabanu, nebo je mrtvá!?" křikl Zmijozel a dal se na odchod.Vystartoval z kanceláře tak, že mu náš hrdina nebyl schopen uhnout. Srazili se na chodbě, žádný z nich sice neupadl, ale Dracovi z ruky vylétla hůl a několik svitků pergamenu. Musel se zastavit a sehnout se pro ně. Jeho bývalý spolužák si stihl všimnout, že hůl je velmi podobná té, kterou míval Lucius. Stejně jako on i Harryho bývalý sok se snažil působit reprezentativním, důstojným dojmem. Držet jméno čistého rodu nahoře, jak jen to jde, navzdory tomu, jak moc bylo pošpiněno spoluprácí s Voldemortem. Chytrými politickými tahy a manipulacemi se vyhnout stíhání. Dokázal si najít celkem prestižní práci a uchránit před Azkabanem i jiné své přátele. Tak, jak to dokázal jeho otec po první válce. Na rozdíl od něho však mladšího Malfoye nikdy neobestírala taková temná aura a to ani teď, když byl téměř rudý vzteky. V dětství by se dal se mladý Zmijozel označit za rozmazleného fracka, otázkou bylo, kým byl Draco teď, poté, co ztratil rodinu a musel se bít za své místo ve společnosti?„Zatraceně, dávej pozor, Pottere," štěkl na něj vztekle.„Co tu děláš?" zeptal se Harry se zájmem.„Co je ti do toho, nemusím se ti zpovídat," odsekl a již s pergameny a holí v ruce se narovnal. Uhladil si svůj luxusní zeleno černý hábit.„Jsem bystrozor, můžu ti pomoct," nabídl se.Draco podezíravě přimhouřil šedé oči. „Proč?"„Proč co?" nechápal Harry.„Proč bys mi pomáhal? Nikdy jsme nebyli přátelé, vlastně by se dal říct pravý opak," upozornil Zmijozel svého bývalého spolužáka.„Nevím," odpověděl popravdě hrdina kouzelnického světa a přitom výmluvně pokrčil rameny. „Možná protože vím, jaké to je nemít na výběr, nebo jaké to je ztratit rodinu. Navíc máš pravdu, neměli bychom mít na lidi dvojí metr," dodal, ještě stále pod vlivem svého provinění nad Goylem.„Dobře," pokýval nakonec hlavou blondýn a rukou si uhladil si své ulízané vlasy. „Jsem tu kvůli podezření, že někdo manipuluje s mistrovstvím tak, aby získal ze sázek co nejvíce peněz. V posledních dvou zápasech jsme prodělali na sázkách více, než co jsme vydělali minulý rok. Týmy, které mají nejmenší pravděpodobnost na vítězství, vyhrávají, renomované a poctivé jsou obžalováni z dopingu, dobří rozhodčí mizí a někdo na takové situace sází miliony galonů."„Takže tu domněnku, že mistrovství je zmanipulované a Braidena Sharpa někdo odstranil právě kvůli tomu, rozšiřuješ ty?" došlo Harrymu.„Ano, očividně," kývl Zmijozel. „Co mám jiného dělat, když příslušné orgány nehodlají jednat? Byl jsem tu již několikrát a nic se nestalo! Musel jsem něco udělat, a když už mě odmítl Denní věštec, tak jsem byl nucen požádat aspoň Střelenku," pravil Malfoy s hořkostí v hlase.Bystrozor měl co dělat, aby se nerozesmál. Představa jak se Draco spoléhá na Lenku a její Jinotaj, byla neuvěřitelná. Zmijozel, který jí vždy opovrhoval a přišel si nadřazen a dívka, který měla plné právo ho odmítnout za jeho chování i únos. Přesto mladý aristokrat zvládl překousnout její bláznivé nápady a ona mu dokázala odpustit. Z nějakého důvodu Harrymu mozek nabídl absurdní představu, jak Lenka Dracovi vplétá do blonďatých vlasů slunečnice a on se tváří, jako by na něj použila kletbu Cruciatus. Musel se třikrát hluboce nadechnout, aby ten pud potlačil a zaměřil se na něco jiného. „Mýlíš se. Frost nelhal, děláme, co je v našich silách. Zmizení Sharpa mám zrovna já na starost."Blondýn se na hrdinu kouzelnického světa zuřivě zamračil, přistoupil k němu blíž a chytl ho za klopy kabátu. „Ty! A děláš hovno!" zavrčel.Druhý čaroděj se ovšem tím nedal vyvést z míry. „To není pravda, je to však komplikované a myslím, že můžeš mít pravdu. Toho famfrpálového rozhodčího se někdo nejen pokusil odstranit, ale jedná se o dobře naplánovanou vraždu. Pachatel mu nastražil do domu Smrtipláště. Magického tvora, který přešel přes Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Goyle schválil přesun tohoto tvora, možná za nějaký úplatek, nebo si neuvědomil, co dělá, tak či tak mu někdo pak vymazal paměť."„Ten idiot. Jestli se hodlá chovat jako blázen, přestanu ho chránit," odfrkl si Draco.„To mě vede k domněnce, že ten, kdo zabil Sharpa, je z ministerstva. Pro všechny ostatní by bylo mnohem jednoduší, kdyby Smrtipláště pořídili na černém trhu. Jestli tomu je skutečně tak a máš pravdu, že to souvisí i s mistrovstvím, bude to mnohem větší, než si kdo dokáže představit," podotkl Harry. „Jak to, že nevíš, kdo z toho má profit. Máš sázkovou kancelář? Neměl bys mít na to evidenční knihu?"„Jistě, že mám," ohradil se Zmijozel, pustil bystrozora a podal mu oněch několik svitků, které předtím sbíral po podlaze.Černovlasý kouzelník tomu moc nerozuměl, chápal z toho jen jediné, to co mu již Malfoy řekl. Tedy, že několik lidí vsadilo na dost nepravděpodobné výsledky, které se však nakonec staly.„Nikdo ze sázejících nesmí mít dar věštění. Je to nutné prokázat při uzavírání sázek, klademe za podmínku uvést magickou stopu. Ti lidé, co vidíš, že vsadili ty ohromné sumy..." začal dovysvětlovávat Draco. „Zjistil jsem, že se jedná o mudlovská jména a jejich magická stopa je falešná. Ověřoval jsem si to různými kouzly, dokonce jsem si na to, jak vidíš, nechal vytvořit skřetí studii. Jsou to jen bílé koně, od nichž není možné vystopovat tok peněz k příjemci, protože vše je pak přepočítáno do mudlovských peněz a odesláno do různých mudlovských bank po celé Evropě, především do Švýcarska."„Aha," hlesl bystrozor zadumaně.„Musíš mi pomoct, Pottere. Jestli proběhne další takovýto zápas, nejen že zbankrotuji, ale i ztratím jedinou možnost na rozumnou práci. Bývalého Smrtijeda nikdo nezaměstná," zoufale zaúpěl.„Uklidni se, však i Goyle, má práci," odtušil Harry. Takové škemrání a zoufalství pro věčně nafrněného aristokrata bylo podivnou změnou.„To není slušná práce, navíc to místo dostal díky mně," zavrtěl blondýn hlavou. „Pomoz mi, slib mi, že to řádně vyšetříš."„Jsem bystrozor, tohle nemusím slibovat. Jasně, že udělám, co bude v mých silách," odvětil černovlasý kouzelník, ale Draco jako by ho neslyšel.„Přísahej! Zavaž se mi neporušitelným slibem!" Harry mírně pobledl. Neporušitelný slib nebyla žádná sranda. Pokud ho nesplní, zemře. Nejednalo se sice o zakázané kouzlo, přeci však to byla jistým způsobem černá magie. Také se jednalo o kouzlo, se kterým měl spjaté špatné vzpomínky – Brumbálovasmrt, Snapeovu falešnou zradu. Nicméně tak jako tak, hodlal vraždu famfrpálového rozhodčího vyšetřit, Draco po něm nechtěl nic, co sám by neudělal.„Dobře, ale kdo nám půjde za svědka?" souhlasil nakonec hrdina kouzelnického světa a se zájmem se rozhlédl po chodbě.„Já," ozval se mu za zády Frostův medový hlas. Bystrozor měl chuť pořádně si zanadávat. Zatraceně, šéf to celé slyšel, koledoval si o malér. „Když to pomůže, aby pan Malfoye v nás měl důvěru, nevidím v tom problém."Na to Harry vrátil Dracovi pergameny a oba dva se chytili za ruce. Frost přistoupil blíž, vytáhl hůlku a položil ji na jejich spojené ruce.Draco pravil: „Přísaháš, Harry Pottere, že vyšetříš manipulace v letošním mistrovství světa a smrt famfrpálového rozhodčího Braidena Sharpa?"„Tak přísahám," přikývl hrdina kouzelnického světa. Z hůlky vyšlehl tenký jazyk oslnivého plamene a omotal se kolem jejich rukou jako rozžhavená železná niť.„Slibuješ, že tak učiníš bez předsudků a spravedlivě, dopadneš pachatele?"„Tak slibuji," odpověděl bystrozor a z Frostovy hůlky vyšlehl druhý plamenný jazyk, který se propletl s tím prvním.„A zavazuješ se, že pokud to bude možné, pachatele dopadneš ještě před následujícím zápasem, který se má konat tuto sobotu, a pokud ne, uděláš vše, co bude v tvých silách, aby ti, kteří chtějí ho zmanipulovat, neuspěli?" zadal Draco rozechvělým hlasem poslední část slibu.„Ano, učiním tak," vydechl Harry. Třetí plamen vyšlehl z hůlky a spojil se s prvníma dvěma. Vytvořili tak pevný provaz poutající je k sobě. Kouzlo se ještě na chvíli zatřpytilo, než se pomalu v jasném oblaku rozplynulo a zbyly po něm jen matné skvrny na rukách obou stran úmluvy.Zmijozel i bystrozor se pustili. V Dracově tváři se zračilo cosi neidentifikovatelného... mohl to být vděk smíšený s úctou? Než o tom stihl jeho bývalý spolužák popřemýšlet blondýn se slovy: „Dík, spoléhám na tebe," odkráčel pryč. Oba zaměstnanci odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů chvíli jen tiše stáli a dávali se za ním, než se Frost odvážil toto ticho porušit.„Páni, překvapil jste mě, pane Pottere," pravil melodickým jemným hlasem. Harry na to jen reagoval otočením k němu a tázavým pohledem. Jeho šéf však nepotřeboval slovní pobídku, aby pokračoval. „Pokud vím, tak většinou nejste vůbec sdílný, zvláště když vás požádám, abyste promluvil o prošetřovaném případu do médií, aby se veřejnost upokojila. Přesto jste teď jen tak prozradil klíčové informace panu Malfoyvi. Napadlo vás vůbec, že právě on může být hlavní váš podezřelý?"„To si nemyslím," odpověděl Harry a pokusil se zcela ignorovat ty temné oči, které ho probodly tak, že kdyby pohled uměl zabíjet, byl by skutečně konečně mrtvý. „Jistě, protože co může být výhodnější, než když sázková kancelář sama ovlivňuje mistrovství tak, aby její zisk byl co největší? To jsem si předtím také myslel. Nicméně, jak vidno, je to pro něj spíše prodělečné. Kdyby se jednalo jen o zástěrku a pózu, nepřinutil by mě k přísaze takovéhodle znění neporušitelného slibu. Navíc, jak jsem řekl Dracovi, je pravděpodobné, že pachatel bude z ministerstva, když se mu zdálo jednoduší legálně dopravit Smrtipláště, prostě přimět k tomu Goyla, a pak mu vymazat paměť."„I pan Malfoy ví, jak jednoduché je obejít Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Svého starého přítele má pod palcem. Jeho vynucení neporušitelného slibu mohl být prostředek k tomu zbavit se nebezpečného člověka, který ho ohrožuje. Pro někoho se může jevit jako lehčí donutit mocnějšího kouzelníka ke slibu, který nedokáže splnit, nežli ho porazit v duelu," namítl Frost.„Ne. Pokud by Draco skutečně byl do toho zapojen, určitě v takovém případě není v tom sám. Pravděpodobně by byl do toho dotlačen a ani by nevěděl, že rozhodčí byl zavražděn, toho by musel mít na svědomí jeho komplic. Avšak i tak se to nezdá jako pravděpodobné. Ten Zmijozel již v podobné situaci byl. Hrozilo mu, že jeho rodina upadne ve Voldemortovu nemilost, mohl zemřít, přesto nedokázal Brumbála zabít, když konečně přišlo na věc. Pokud to nedokázal tenkrát, je těžké představit si situaci, kdy ano," oponoval Harry a vzduchu si tak říkal, kdy se na něj sesype Merlinův hněv. I když moc dobře věděl, že jeho šéfa tyto diskuze o případu baví, jeho chování bylo troufalé a to už měl na talíři spoustu jiných prohřešků.Starší čaroděj ovšem jen zadumaně přikývl. „To, dává smysl," pronesl uznale.„Takže nemám problém?" chtěl se ujistit bystrozor. „Nevěříte Malfoyovi a neměl jsem mu nic říkat... Přesto jste nám byl svědkem našeho slibu?"„Uklidněte se, Pottere. Jsem rád, že alespoň vyšetřujete a nesedíte nad láhví ohnivé whisky. Myslím, že vaše teorie ohledně toho Zmijozela by mohla být pravdivá, přesto bych byl rád, kdybyste nejdříve novinky o případu hlásil mně a ne náhodným kolemjdoucím," pravil prostě starší kouzelník a roztáhl své bledé rty do jedovatého úsměvu. „Rozumíme si?"„Ano, pane," kývl jeho podřízený bez zaváhání. Při takovém úsměvu nesmí žádný smrtelník Alexandru Frostovi odporovat. To už se naučil dávno.
----- CHAPTER BREAK -----
Problém Rogera Daviese
Harry znovu zkontroloval materiály, které si vyzvedl ještě v sedmém patře. Zdálo se logické teď, když stopa po vrahovi skončila ve slepé uličce Goyleovy vymazané paměti, zaměřit se na ověření Dracovy teorie, a kde jinde s tím začít než u těch famfrpálových hráčů, kteří byli obžalováni z dopingu. Jednalo se o družstvo Montroseských strak a čtyři hráče: Katie Bellovou, Rogera Daviese, Marcuse Flinta a kouzelníka, kterého Harry osobně dosud neznal, Rosse MacFarlana. Poslední jmenovaný byl pravděpodobně spjat s legendárním kapitánem Hamishem MacFarlanem, ale jakým způsobem, toť otázka.Všichni byli obžalováni z použití Felix felicis, což bylo nadmíru podivné, jelikož jak bylo známo, tento lektvar přinášel každému, kdo ho požil, štěstí po celých dvacet čtyři hodin. Jak to, že se na ně vůbec přišlo, neměli by mít hráči Montroseských strak díky lektvaru takové štěstí, že by z jejich prohřešku vyvázli? Kvůli tomu, že byli obviněni z dopingu, nebyli připuštěni ke hře a tak družstvo, které mělo jasné šance na vítězství, se muselo obejít bez nich s náhradníky, kteří již byli trochu jiná, slabší třída. Nemělo, pokud skutečně požili tento lektvar, jim Tekuté štěstí přinést skutečně... no, štěstí? Kde byly ty výhody? Nebo těmto čtyřem hrozilo něco daleko horšího, kdyby se toho zápasu nakonec zúčastnili?Navíc bylo zvláštní, kdo z dopingu byl obžalován. Hrdina kouzelnického světa sice Rosse neznal a věděl, že z Flinta nějaká taková podlost kouká, ale do Daviese by to neřekl a u Katie, to už byl úplný nesmysl. Ještě teď si v živých barvách dokázal vybavit, jak ji v šestém ročníku chtěl přijmout do mužstva automaticky bez konkurzu, protože věděl, že je dobrá, a ona to odmítla. Malfoy měl pravdu, skutečně na tom něco smrdělo.Bystrozor se rozhodl, že všechny obviněné hráče vyslechne s pomocí Pravdomluvu. Nikdo z nich nebyl vzat do vazby. Jednalo se jen o přestupek, ale měli zakázáno hrát, dokavaď se celá situace neprošetří.Roger žil v jedné z mnoha mudlovských ulic na předměstí Londýna. Zdálo se, že byl poměrně rád, že hrdinu kouzelnického světa vidí. Davies ho přivítal s lehkým úsměvem a jednoduchým pohybem ho pozval dál. Nabídl mu máslový ležák s domácími Griliášovými hrudkami. Harry si při tom vzpomněl na Hagrida, které je měl vždy tvrdé jak kamen, ale upekl je, téměř pokaždé, když ho navštívil v hájence. Tyto sušenky nebyly tak tvrdé, ale i tak nedosahovaly takových kvalit, jako když je dělala paní Weasleyová. Přesto je pochválil. „Hmmf, dobfre. Ty dělala tvá žena?"„Ne, ty jsem pekl já. Kate nevaří nic z tradiční kouzelnické kuchyně," vysvětlil.Bystrozor netušil proč, ale to jak nepatrně přivřel Havraspár své temné oči a koutek úst mu trochu škubnul, ho přinutilo se ujistit: „Jak snesla to, že si kouzelník?"„Jo, dobře," zahučel odtažitě druhý muž a mávl rukou, v dobře známém gestu - nech to plavat. „Takže, co přivádí hrdinu kouzelnického světa do našeho skromného domku?"„Smrt Braidena Sharpa," odpověděl prostě Harry a z kapsy vyndal futrál s Pravdomluvem a jeden z pergamenů. Zvětšil pouzdro a otevřel je. Očarovaný brk radostně vylétl na svobodu.Davies zděšeně vytřeštil své tmavé oči a jeho pleť o odstín zesvětlala. „Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš..." zděsil se.„Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům," zajímal se Bystrozor.Tmavovlasý Havraspár ztěžka se posadil vedle něj na kožené moderní křeslo a téměř neslyšně si povzdechl. „Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis," přiznal.Harry překvapeně nadzvedl obočí. To bylo zvláštní, nedokázal si představit, co by mohlo být tak skvělého, že by si to profesionální hráč famfrpálu zvolil raději i za cenu toho, že by byl obviněn z dopingu a na dobu neurčitou vyřazen z mistrovství, a tak se prostě musel zeptat: „Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?"„S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Vyčítala mi, že nemám na ni čas. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. Nevěří mi, že profesionálně hraji famfrpál. To obvinění bylo pro mě důkazem," objasnil Davies se zasněným výrazem.Jeho vysvětlení dávalo naprosto smysl, takže Harry byl poměrně překvapen, když koutkem oka pro ujištění mrkl na pergamen, na který jejich rozhovor zaznamenával Pravdomluv. Stálo tam:
Roger Davies: Smrt?! Já slyšel, že je jen nezvěstný, snad si nemyslíš...
Harry Potter: Ne, nepokládám tě za podezřelého číslo jedna. Sharp byl famfrpálovým rozhodčím a je možné, že ty klepy ohledně zmanipulování mistrovství jsou pravdivé. Tvá kauza by s tím mohla souviset. Jak se to vůbec semlelo? Nenabídl ti někdo, aby sis vzal ten lektvar proto, aby vaše družstvo prohrálo za nějaký úplatek? Jak to, že jste požili Felix felicis a přišlo se na vás? Sice je tento lektvar zakázán při jakýchkoliv soutěžích, ale je velmi těžké na něj přijít, právě kvůli jeho účinkům.
Roger Davies: Nikdo mi nedal úplatek, abych použil ke hře doping. Vypil jsem to a ani netuším, kdy a v čem. Zní to jako hloupá neoriginální výmluva, ale je to tak. Kdyby ten den, co nás obžalovali, nebyl ten nejšťastnější za mnoho měsíců, asi bych se bránil, že jsem něco takového požil, ale takto o tom nebylo sporu. Navíc zcela upřímně, kdybych věděl, jak ten můj den bude probíhat s Tekutým štěstím a bez něho, zcela vědomě a bez výčitek bych si vybral tu variantu s Felix felicis.
Harry Potter: Vážně až tak? Co bylo tak perfektní, že bys neměnil?
Roger Davies: S Kate mi to předtím moc nefungovalo. Hádky byly na denním pořádku. Moc se na mě zlobila. Myslela si, že ji podvádím a lžu o své práci. To obvinění bylo pro mě důkazem.
Bystrozor svraštil obočí. Ten Havraspár mu něco tajil, ale bylo to důležité? O užití Tekutého štěstí mluvil pravdu i o svém týmu. Jediné, kde to vázlo, byla jeho žena, možná to byla jen osobní věc, o které druhý čaroděj jen nechtěl mluvit.„Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?" zeptal se nakonec Nebelvír, zdánlivě Zmijozelsky ignorující to, co brk zaznamenal, a co ne.„Jo, co jsem dělal..." Rogersovi temné oči se na chvilku odpoutaly od muže s jizvou na čele a vzhlédly kamsi ke stropu. „Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky..." zopakoval ještě jednou zadumaně. „Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?"„Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou, narozdíl však od užití dalšího lektvaru, který by mohl znásobit jeho účinek," zavrtěl Harry hlavou a byl teď rád za teoretické testy v přípravce na bystrozorství.„Počkat, už vím," pravil Davies a plácl se rukou do hlavy. „Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala výbornou snídani." Harry při těch slovech pohlédl na kuchyňský kout. Byl slušně zařízen, ovšem v mudlovském stylu. Od sporáku s troubou k myčce nádobí až po mikrovlnku. Druhý kouzelník ovšem pokračoval dál. „No, a pak jsem šel s týmem trénovat."Bystrozor opět pohlédl na to, co zaznamenal brk:
Harry Potter: Bylo na tom dni, který odpovídá požití lektvaru, něco výjimečného? Co jsi jedl, co pil, kde jsi byl?
Roger Davies: Jo, co jsem dělal... Co jsem dělal, než se na mně projevili učenky té látky... Víš, že ani nevím... Ale nepoužil na mě někdo kletbu Imperius, že ne?
Harry Potter: Ne, to ne. Felix felicis by správně neúčinkoval, kdybys byl pod touto kletbou, narozdíl však od užití dalšího lektvaru, který by mohl znásobit jeho účinek.
Roger Davies: Počkat už vím. Vstal jsem jako obvykle a Kate nám udělala snídani. No, a pak jsem šel s týmem trénovat.
„Ta snídaně ti nechutnala?" zeptal se hrdina kouzelnického světa, což u hráče famfrpálu vyvolalo žalostný povzdech.„Ale jo, tedy ne," začal Havraspár a nechápavě zatřásl hlavou. „U Merlinových vousů, ty tedy máš detektivní čuch. Já... Nikdy jsem to nesnědl. Určitě to bylo báječné, ale toho rána jsme se pohádali. Odešel jsem na lačno a raději jsem si koupil koblihu v pekařství dva bloky odtud."„Aha," hlesl Harry a pokynul, ať jeho bývalý spolužák pokračuje.„Dobře, trénovali jsme na hřišti nedaleko Swindonu. Sešli jsme všichni. Marcus byl trochu násilnější než obvykle a Katie tím byla rozladěná. Trochu se rafli, Rosse se je pokusil uklidnit, ale nešlo mu to, a pak někdo přišel s tím nápadem, že bychom si mohli udělat takovou party. Jít po tréningu společně na oběd. Prodiskutovat strategii dalšího zápasu s Applebyskýmy šípy, který byl ještě ten večer. Vím, co si myslíš, trénovat před zápasem nedělá dobrotu, jen vysílí mužstvo, ale zjistil jsem, že mé spoluhráče to spíše uklidní a rozehřeje," vysvětlil Roger své kapitánské metody, aniž by se po tom bývalý nebelvírský chytač nějak pídil.Jako bystrozora ho zajímala jiná věc: „Kam jste na to jídlo šli?"„Nešli jsme nikam. Objednali jsme si donášku z jedné mudlovské restaurace nedaleko hřiště Super Pizza. Pizzu a těstoviny tam dělají vážně fantastické," řekl Davies a nevědomky si při tom olízl dolní ret. Senza, takže pokud někdo na té party přimíchal do jídla Tekuté štěstí, nebyl to pravděpodobně nikdo z té hospody, ale někdo z týmu. Dost těžko si představit, že nějaký čaroděj se vplíží, či pracuje v nekouzelnické restauraci jen, aby mohl nadopovat famfrpálové hráče. Navíc stěží by mohl kdokoliv vědět dopředu, z jaké restaurace si objednají jídlo. Musel to být hráč, který šel proti svému týmu, pomyslel si náš hrdina. Kapitán Montroseských strak však pokračoval dál: „Po tomto společném obědě jsme se všichni začali chystat na ten večerní zápas. Party se nám totiž trochu protáhla, a tak byl akorát čas. Vše šlo tak jako obvykle, tedy až do té chvíle, než těsně před zápasem do naší šatny napochodoval rozhodčí William Emerson, zástupce ředitele oddělení Britské a Irské famfrpálové ligy s hlavním lektvaristou týmu pro odhalování dopingu. Lektvarista provedl tesy a... no, výsledek znáš."„Ale není zrovna obvyklé, aby se takto testovalo před každým zápasem," podotkl Harry.„Ne, někdo jim musel dát tip," přikývl Havraspár.„Nemáš tušení kdo?" ptal se dál druhý kouzelník.„Ani to nejmenší."„A co rozhodčí Braiden Sharp. Jak jste spolu vycházeli?" Harry již cítil, že toto je konec jeho výslechu. Od Rogera Daviese se již asi nic moc dalšího nedozví.„Jo, dobrý chlap. Výborný a spravedlivý rozhodčí," odpověděl jeho hostitel.Bystrozor ještě jednou stočil zrak na to, co Pravdomluv z jejich rozhovoru zapsal. Kapitán Montroseských strak však již mluvil jen a jen pravdu. Takže se nezdálo, že tajnůstkářství muže sedícího na modrém křesle má co dočinění s případem. Vlastně všechny lži, které ten kouzelník vypustil z úst, se týkaly jen jednoho, nebo spíš jedné. Rozhlédl se ještě po bytě, ve kterém se nacházel, mudlovské vynálezy a ani jedna jediná kouzelná pohyblivá fotografie či obraz. Snad to může pominout. Teď bylo jen důležité, že Tekuté štěstí někdo přimíchal hráčům do toho jídla na obědě a pak tým práskl, a byl to jeden z těch zbylých tří obžalovaných. Ten někdo musel jet společně v celém tom zmanipulování mistrovství. Zatraceně s Malfoyem, měl pravdu. Teď už jen zjistit, jestli to mistrovství má skutečně s vraždou Braidena Sharpa něco společného. Jaká je ovšem možnost, že by tomu tak nebylo?
----- CHAPTER BREAK -----
Z Prasinek do Londýna
Druhého dne se hrdina kouzelnického světa rozhodl, že nejprve vyslechne Marcuse Flinta. Věděl moc dobře, kde bydlí. Bylo to jen pár bloků od místa, kde stál jeho a Ginnyin společný dům. Jeden z horších domků v Prasinkách. Omítka z něj opadávala, zahrada byla již dost zarostlá a na několika plaňkách, které zbyly z plotu, věčně lidé umisťovali kouzlo křičících hlav. Takže když člověk kolem procházel, plaňky ožily, narostly jim hlavy a křičely na kolemjdoucí „rozumné" rady typu: „sem nechoď, zde žije hnusný Zmijozel", nebo „jestli jdeš pro autogram, vyber si lepšího hráče." Na ty, kteří chtěli Flinta navštívit, což byl Harryho případ, vřeštěly nadávky.Bystrozor to lehce ignoroval a bez zájmu přešel zahradu až k domu, kde zabouchal zrezlým klepadlem. Majitel domu se s ním však moc vybavovat nechtěl. Jakmile Marcus otevřel a spatřil za nimi zachránce kouzelnického světa, chtěl dveře zase zavřít, Harry mu to ovšem nedovolil a strčil mu nohu mezi ně.„Vypadni, Pottere!" zasyčel na oplátku přes své veliké zuby.„Jsem tu z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, abych vyšetřil tvůj doping a smrt Braidena Sharpa. Jestli odmítneš vypovídat, zatknu tě za maření vyšetřování," pohrozil mu bystrozor. Hráč famfrpálu si však z toho nic nedělal.„Jo, to by se ti tak hodilo. Jsi jako všichni ostatní, kdybych nebyl obžalován z dopingu a tedy hrál zápas, vykradli by mě a pak by mi to tady zapálili. Ale víš co, já nemám povinnost ti nic vysvětlovat," vyprskl na něj Flint a opět zalomcoval dveřmi, noha ne-noha.„Je mi skutečně líto v jakém opovržení teď Zmijozelé jsou..." snažil se Marcuse Harry usmířit a uklidnit, ale bylo to zcela zbytečné.Druhý muž se jen sarkasticky ušklíbl a šedá očka se mu přitom zlostně zaleskla. „Takže patříš mezi ty láskomágy, kteří pindají o lepší budoucnosti a že pravda a láska je nejmocnější magie. Co na mě ještě zkusíš z té vaší Bradavické žvanírny? Rád si poslechnu, co nám přeje veliký zachránce, který by zrovna jako jeden z mála s tím mohl něco udělat."„Já?! Já, jsem byl vždy jen pěšák. Mám jen jméno, ale moc žádnou. Jsem jen bystrozor, vrah a ochlasta. Prostě mi řekni, co o tom víš," řekl Harry a protřel si unaveně oči.„Výmluvy," odplivl si Flint, ale nakonec učinil, o co byl požádán. „Braiden Sharp byl přísný a nepodplatitelný rozhodčí, takže jsme se přirozeně neměli příliš v lásce. Počítám, že ta jeho poctivost ho stála krk, ale kdo ví. Nemám ponětí, kdy a s čím jsem ten lektvar snědl, či vypil, ale jak jsem řekl. Jsem za to rád, protože díky tomu mám ještě střechu nad hlavou. Sice mi teď hrozí, že mě vylejí z týmu jako Zmijozela, který se zašel příliš daleko. Budou na mě chtít hodit vinu, protože ode mě se očekává podvody, fauly a rvačky. Nicméně tak koneckonců dobrý tým funguje, ale co už."„Jak to myslíš?" zamračil se nechápavě druhý čaroděj.Marcus se ostře zachechtal. „To je to, Pottere, proč jsi byl vždy skvělý chytač, ale mizerný kapitán. Každý dobrý tým potřebuje chytrou strategii od Havraspára, tvrdou a poctivou práci od Mrzimora, nadšení ze hry a odvahu se pustit i do souboje s lepším týmem od Nebelvíra a trochu té lstivosti a ochoty dělat ostatním fauly, které ochrání zbytek týmu před takovým jednáním soupeře tak, aby byly síly vyrovnány."„A ty jsi tam od té lstivosti a ochoty dělat ostatním fauly," dovtípil se Harry.„Jistě, a jako takový jsem též první na seznamu podezřelých, když se něco takového jako nepovolený doping vyskytne. Nebo snad nejsem první, za kým si šel?"„Ne nejsi. Nejdříve jsem mluvil s Rogerem Daviesem, jako kapitánem," zavrtěl hlavou bystrozor.„Ach tak, jistě. Vyslýchal jsi ho u nich doma? Kam zavřel tu mudlu, která netuší, že si vzala kouzelníka? Nebo ji očaroval?" zajímal se náhle Zmijozel. To byla celkem překvapivá informace, vysvětlující poměrně dost z jeho návštěvy u toho Havraspára, ale náš hrdina se pokusil nedat na sobě nic znát, a tak klidně pravil:„Nebyla doma."„Aaaa," hlesl a na chvíli se odmlčel, než se zeptal: „To je vše?"„Ano, asi ano," řekl muž zákona a pošoupl svoji nohu pomalu zpět tak, aby Flint mohl dveře zavřít, čehož hráč famfrpálu také okamžitě využil a bez jediného dalšího slova zabouchl.Ačkoliv Marcus nebyl nijak příjemný a náš hrdina nestačil ani vyndat Pravdomluv, měl dojem, že k němu byl Zmijozel upřímný, možná až moc.Další Harryho kroky vedly za Rossem MacFarlanem. Ten žil na Příčné, ale doma nebyl. Když se po něm ptal příbuzných, zjistil, že „zase" leží U sv. Munga prý se zraněním z famfrpálu. To bylo zvláštní, jak mohl mít pracovní úraz, když měl momentálně zákaz hrát?V kouzelnické nemocnici bylo poměrně narváno. Dle jedné lékouzelnice, kterou odchytl v přijímací hale, se strhla veliká rvačka U Prasečí hlavy zrovna chvíli před jeho příchodem. Když hrdina kouzelnického světa pozoroval, jak léčitelé poskakují kolem raněných, na chvíli měl pocit, že se téměř vrátil v čase do doby války. Krev, těla, pláč, křik, bolest a smutek - bylo to vždy stejné. Harry se zamračil, když hleděl na jednoho toho nešťastníka. Měl rozsápaný hrudník a dvě bodné rány na krku v přesném rozestupu tesáků. To nevypadalo na obyčejnou hospodskou rvačku. Tohle byla zranění od vlkodlaka a upíra. Bystrozor potřásl hlavou. Ronald bude mít spoustu práce, ale i když ten zrzek byl poslední dobou citlivý jak třaskavý skvorejš, ve své práci byl dobrý, pomyslel si. Ještě chvíli zíral na kouzelníky v citrónově zelených hábitech, jak donášejí, či přemisťují raněné na příslušná oddělení, než zamířil ke stolku s nápisem informace.Buclatá čarodějka za pultíkem na něj ani nevzhlédla a jen zavrčela: „Jméno, důvod návštěvy?!" S pozdravem se neobtěžovala a tak to vynechal i on.„Harry Potter, hledám Rosse MacFarlana, abych jej vyslechl v případu zmizení famfrpálového rozhodčího Braidena Sharpa," odpověděl ji věcně.Čarohosteska sebou poplašeně cukla, až za sebou z nástěnky shodila několik pergamenů se zdravotní osvětou a konečně na něj upřela své kaštanové oči.„Och, moc se omlouvám, pane Pottere. To víte, máme tu teď hrozný shon," vypískla.„Ano, ano, to vidím," pokýval netrpělivě hlavou bystrozor. „Takže?"Buclatá čarodějka se zuřivě začervenala studem a rychle zalistovala v evidenční knize pacientů.„Rosse, Rosse... MacFarlan, ááá tady!" brebentila si sama pro sebe a její prst ulpěl na posledním jméně na stránce sem set osmdesát devět. „Přízemí, sekce Havárie košťat a jiné letecké úrazy. Pokoj číslo dvanáct, vpravo," instruovala ho.„Děkuji," řekl Harry a už si to zamířil k dvoukřídlým dveřím.„Nemáte zač, bylo mi potěšením," ještě spěšně za ním vykřikla, ale to už byl ten tam.Prošel dveřmi a zamířil úzkou chodbou lemovanou portréty slavných léčitelů. Nad hlavou se mu vznášely svítící koule vypadající jako veliké mýdlové bubliny. Došel až ke schodišti, ale nezamířil nahoru, nýbrž doprava od něj, kde byla sekce leteckých úrazů. Zastavil se až u dveří označujících příslušný pokoj a zaklepal. Z místnosti se ozvalo tlumené: „Dále," a tak vešel dovnitř.Pokoj byl poměrně malý a omšelý s dřevěným obložením kolem stěn, prťavoučkým oknem a obrazem Elizabety Princové, předstírající ve svém rámu spánek. Nelišil se nijak od ostatních v nemocnici. Jediná jeho výsada spočívala v tom, že se jednalo o jednolůžkovou místnost. Docela skromné na profesionálního hráče famfrpálu.Ross ležel na posteli a zrovna na něho vzhlédl zpoza stránek Jinotaje.„Dobrý den," pozdravil bystrozor, načež šlachovitý pacient odložil časopis.„Dobrej. No, čekal bych spoustu lidí: ošetřujícího lékouzelníka, dotěrného fanouška, nebo i někoho z rodiny, ale vás bych netipoval," prohodil MacFarlan a přívětivě se na Harryho usmál.Hrdina kouzelnického světa se pokusil ten zářivý úsměv oplatit, ale povedlo se mu jen nervózně cuknout koutky. „Jsem rád, že vám svojí přítomností zdejší pobyt trochu zpestřím. Nicméně asi má návštěva nebude tak příjemná, jak bychom oba chtěli. Jsem tu proto, abych vás vyslechl ohledně toho famfrpálového dopingu, a také vyšetřuji smrt pana Braidena Sharpa."„Braiden je mrtvý!" vyhrkl okamžitě Ross a přitom se k Harrymu naklonil, co nejvíce to šlo, takže málem spadl z postele.„Ano, je mi líto," potvrdil černovlasý kouzelník.Z MacFarlanova obličeje se vytratila veškerá radost. Zbledl a zadíval se kamsi ke stropu, než svůj pohled opět věnoval slavnému muži před sebou. „Jak?"„Doma, pravděpodobně ve spánku... zadušen a pak pozřen Smrtipláštěm," odpověděl bystrozor.„Ale Smrtiplášti zde přeci nežijí. To jsou stvoření, která se vyskytují v tropech, ne?" namítl Ross, na to mu však Harry ani nemusel nic odpovědět. „Aha, chápu. Proto se domníváte, že to byla vražda. Ten Živoucí rubáš mu tam někdo nastrčil."„Ano a není to poprvé, kdy se setkávám s tím, že někdo využije nebezpečného zvířete k vraždění," kývl hrdina kouzelnického světa. Vytáhl z kapsy pergamen s pouzdrem, ve kterém měl Pravdomluv, a vysvobodil kouzelný brk z futrálu. „Takže, byli jste si se Sharpem blízcí?"„Kolejní spolužáci, i když Braiden byl o tři roky starší než já. Jednalo se o čestného a pracovitého kouzelníka. Přesný příklad ukázkového Mrzimora. To on byl jediný člověk, který mě podpořil, když jsem mu řekl, že mám v úmyslu odejít z profesionálního famfrpálu," pravil zkroušeně MacFarlan a prohrábl si své slámové vlasy, až narazil prsty k bílému obvazu.„Chtěl jste odejít? Proč?"Ross se sarkasticky ušklíbl. „Povězte, pane Pottere, když jste V Bradavicích hrál nebelvírského chytače, byl jste při tom někdy zraněn?"„Ano, mnohokrát," řekl Harry a musel se mírně zamračit, protože si hned vzpomněl na Lockharta, jak mu špatným kouzlem vykostil ruku.„Vsadím se však, že ne víc jak já," řekl starší čaroděj. „Pět set šedesát osm, tolik jsem schytal profesionálních úrazů. Famfrpál mě pomalu ale jistě ničí. Ještě, že mi zjistili ten doping. Sice nevím, kdy a jak jsem pozřel ten lektvar, ale to je fuk. Zachránilo mi to zatraceně život. Roger Davies má špatný zvyk vždy trénovat před zápasem. Jeden z potlouků mě praštil a já spadl z koštěte. Zdálo se, že mi nic moc není. Což jsme se pletli, způsobil jsem si otřes mozku a vnitřní krvácení. Kdybych večer hrál, pravděpodobně bych to nepřežil. Měl jsem štěstí, že jsem nenastoupil," ušklíbl se. „Štěstí. To jsem skutečně měl a to doslova, Tekuté štěstí?! Navíc teď mám skutečně výmluvu, proč mohu poklidně odejít."„Poklidně odejít, předtím jste nemohl?" nechápal bystrozor.„Nikdy jsem nechtěl hrát. Famfrpál mě tolik nepřitahuje. Vždy jsem doufal, že se vrátím do školy a budu učit Věštění z čísel, ale rodině se můj plán nikdy moc nelíbil, protože já mám přeci v krvi létání. Od toho incidentu s Felix felicis za mnou nikdo z nich nebyl, takže jsem teď asi u nich klesl ještě níže a myslí si, že jsem chtěl podvádět. Díky tomu mě chvíli nechají být a já budu mít čas si odchod připravit bez jejich nátlaku," vysvětlil Ross. „Nějak se mi to však zajídá, když uvážím, že vlastně za to mohu poděkovat Braidenovým vrahům, protože tak to je, že? Když jsem mu přiznal, že chci odejít, prozradil mi, že je nejvyšší čas. Upozornil mě na články vycházející v Jinotaji a řekl mi, že je to pravda. Že se skutečně někdo snaží zmanipulovat mistrovství a chtěli ho podplatit, ale on to odmítl."„Nemusíte za to cítit provinile. Nepřál jste si Sharpovu smrt, ani jste si nevzal dobrovolně ten lektvar," upozornil ho chlácholivě hrdina kouzelnického světa, když viděl, jak se ten muž hroutí.„To ne, mít prospěch správné není. Navíc, Braiden..." MacFarlan se musel na chvíli odmlčet.Bystrozor pohlédl na zápis Pravdomluvu. Vše co bylo řečeno, bylo detailně zaznamenáno, nechybělo jediné slovo. Ross nelhal. „Ne, to není, ale také to není vaše vina."Oba si ještě nějakou dobu povídali, ale již nic dalšího podstatného, nebo nic, co by již nevěděl od Rogera Daviese či Marcuse Flinta, se Harry nedozvěděl, a tak se nakonec rozloučili a bystrozor odešel.
----- CHAPTER BREAK -----
Věrný obraz svého učitele Po dlouhém, ale příjemném rozhovoru s Rossem, Harry ucítil tlak v podbřišku. Ač se to možná zdálo neuvěřitelné, tak i hrdina kouzelnického světa je jen člověk, který má normální lidské potřeby a čas od času si musí odskočit. Záchodky byly celkem udržované, což černovlasý kouzelník uvítal. Vykonal potřebu, a když už si poté u umyvadla čistil ruce, napadlo ho, že si sundá brýle a ošplouchne si i obličej. Připadal si totiž trochu otupělý a doufal, že mu trocha té studené vody pomůže se probrat.Jako obvykle měl z pekla štěstí. Sotva se nahnul, proletěl nad ním zelený záblesk, který roztříštil zrcadlo posazené nad umyvadlem. Bystrozor se instinktivně otočil, chopil se hůlky a poslal někam před sebe neverbální „Expelliarmus." Útočník však nad ním měl výhodu. Na rozdíl od Harryho dobře viděl a tím pádem se kouzlu mohl jednoduše vyhnout.„Petrificus totalus," uvalil na hrdinu další kouzlo.„Protego," vyčaroval si bystrozor štít. Hned na to vyslal do místa, kdy slyšel předtím svého soupeře další dvě neverbální kletby „Levicorpus" a „Mdloby na tebe". Nepochyboval o tom, že ani to nebude pro jeho protivníka žádná obtíž, ale bylo to pro získání více času. Okamžitě se znovu otočil a sebral brýle ležící vedle mýdla. Nasadit si je ovšem nestihl.Další prokletí ho zasáhlo a on se svalil v křeči na zem. S bolestí od nepromíjitelné kletby Cruciatus byl již dobře seznámen, ale na něco takového se nedá nikdy zvyknout, či se s tím smířit. Celým tělem mu prostupoval střídavý pocit varu a chladu. Srdce se mu rozbušilo tak, že měl pocit, že mu vyskočí z hrudi. Hlava mu třeštila a z hrdla se mu vydral přidušený sten. Vnímal však, že jeho trýznitel k němu pomalu došel a klekl si, zřejmě aby mohl lépe pozorovat jeho utrpení. Sadistickej bastard!„No, čekal jsem od slavného Harryho Pottera víc," pravil a bystrozor se pokusil zoufale zaostřit na tvář onoho útočníka. Ten hlas mu přišel povědomý, ale nedokázal si vzpomenout, kde a kdy ho již slyšel. „Od přemožitele Temného pána, který zničil všechny naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, by člověk čekal velkolepá kouzla. Ty si však jen ubohý druhořadý bystrozor."„Moc mluvíš," podařilo se Harrymu dostat přes zuby, překonat na chvíli bolest a uvalil na svého protivníka kletbu „Klihando." To jeho soupeř neočekával a ztratil koncentraci, zatímco v duchu šílel nad tím, že mu jazyk přirostl k patru. Díky tomu nepromíjitelná přestala účinkovat a bystrozor okamžitě ve stejném směru vyslal další útočné kouzlo „Everte statim", což jeho soupeře odhodilo. Následoval zvuk lámání dřevotřísky a bolestivé zakňučení.Hrdina kouzelnického světa si konečně mohl nasadit brýle a vyškrábal se zpět na nohy. Teď když viděl ostře, naskytl se mu pohled na to, jak moc společně toaletu zdecimovali. Střepy ze zrcadla se válely na zemi a vytvářely podivuhodnou lesklou mozaiku. Kohoutek u umyvadla byl urván a voda z něj cákala na všechny strany. Dvě z dřevěných kabinek byly rozbité a v jejich troskách ležel šedovlasý muž. Harry si uvědomil, že ho zná. Byl to Henry Godwin. Co tady však, u Merlina, dělá a proč ho napadl?Než si však bystrozor stačil dát dvě a dvě dohromady, Zmijozel se probral a začal měnit svoji podobu. Celý zčernal, nehty na rukou a nohou se prodloužily, zuby zešpičatěly a narostl mu ocas. Během momentu před ním neležel muž, ale stál proti němu černý a nebezpečný panter. Jediná věc, která mírně zkazila auru strachu, jíž zvěromág vyzařoval, bylo to, že se pokusil ve své podobě hrozivě zavrčet, ale to se mu přirozeně nepovedlo. Princovo kouzlo stále působilo a tak šelma jen mohla vydat chrčivý zvuk. To však té divoké kočce nezabránilo, aby se na druhého kouzelníka nerozběhla a nepokusila se ho zardousit.Harrymu se povedlo uskočit, ale zvěromág se po něm přitom ohnal tlapou. Schytal to do nohy. Dosud zatím jen mokrou podlahu teď potřísnila bystrozorova krev. Pokusil se šelmu kouzlem spoutat, ale panter se mu zakousl do ruky, ve které držel hůlku. Tu však nepustil. Zvíře ho povalilo na zem a stále ho přitom drželo za předloktí. Díky tomu si hůlku mohl rychle přendat do druhé ruky a rychlým energickým švihem Godwinovi do hrudi vpálit kletbu „Sectumsempra".Bylo to odporné, bylo to krvavé, byla to černá magie a bylo to přesně to, co potřeboval. Zvěromág okamžitě ztratil moc vzdorovat a dokonce i udržet si svoji panteří formu. Stal se z něho opět muž, bez hůlky a sotva při vědomí.Hrdina kouzelnického světa zrušil kouzlo zamezující Henrymu mluvit a stále s hůlkou namířenou na něj klekl vedle a pobídl ho: „Chtěl jsi mluvit, teď máš příležitost."Godwin mu však místo toho plivl do obličeje.„Dobře," pokýval hlavou Harry a jeho tvář, která většinou odrážela řadu různých emocí, podivně ztvrdila do nezaujatého pohledu. „Buďto začneš zpívat a já ti možná zastavím krvácení," pravil a pohlédl k míse, „nebo zkusím některé mudlovské metody," pohrozil mu.Místo však odporu a strachu se od Henryho dočkal šíleného smíchu. Zvěromág se zle rozchechtal na celé kolo. „Beru zpátky podřadného bystrozora. Ty jsi skutečně věrný žák svého učitele. Tady ho máme, hrdinu všech láskomágů... co by tomu teď řekli?" zachrčel těsně před tím, než ztratil vědomí, zanechávaje tak druhého čaroděje s tíživým pocitem na jeho bedrech.Harry pevně sevřel hůlku a její špičku přiložil k Henryho hrudníku. Pokusil se ve správné intonaci a zněním vyslovit čarovnou formuli pro zastavení krvácení „Worne assamentum". Pak se zvedl a jako ve snu se odbelhal do přijímací haly. Tam čarohostezku informoval, že na toaletách v přízemí je kouzelník, který zcela určitě bude potřebovat dokrvovací lektvar. Když jí to oznámil, byla zcela zděšená a neustále mu opakovala, ať se raději posadí. Až po chvíli mu došlo, že její reakce víc než na to, co jí říkal, byla na to, jak vypadal. Oblečení měl celé promočené a od krve, roztrhané, kulhal na jednu nohu a na pravé ruce bylo zřejmé, že ho cosi pokousalo.„To je jen škrábnutí, o mě se nestarejte. Ten muž musí přežít, potřebuji, aby vypovídal," rozkázal a vykouzlil si z hůlky několik obvazů, které se mu obmotaly kolem zraněné ruky a nohy. Poté si „Tergeem" vyčistil i oblečení od krve.„Och, pane Pottere, mně je jasné, že s vašimi schopnostmi a výcvikem se jistě dokážete o sebe postarat, ale nebylo by jistější to nechat na zkušených, profesionálních léčitelích, když už jste zde?" snažila se ho přesvědčit buclatá čarodějka, ale bez úspěchu.
----- CHAPTER BREAK -----
Chlupaté srdce
Náš hrdina nepředpokládal, že Henry Godwin, muž, který ho v nemocnici napadl, pracoval sám. Vedlo ho k tomu několik vodítek.Zaprvé, Godwin nebyl zaměstnancem ministerstva, takže kdyby jednal sám, zřejmě by si objednal Smrtipláště na černém trhu, nebo by zabil Sharpa úplně jiným způsobem. Rozhodně by kvůli tomu nevymáhal povolení o přepravě od Goylea, aby mu následně vymazal paměť. To by pro něho samotného bylo moc riskantní.Dále nebyl ani hráčem Montroseských strak, a tak těžko mohl přidat Felix felicis Rogerovi, Marcusovi, Rosseovi a Katie do jídla. Jak by zjistil, že zrovna tito hráči půjdou po tréninku před zápasem do mudlovské restaurace, do jaké a jak by to přidal do jídla? Také tu byla otázka: proč někdo pro „zneškodnění" dobrého skoré Strak použil právě tento lektvar, který jeho uživatelům přináší štěstí? To nebyla příliš výhodná strategie. Mohlo se stát, díky účinkům lektvaru, že by se na daný doping nepřišlo. Navíc to byl přípravek poměrně drahý. Pokud někomu šlo o peníze v sázkách, bylo nelogické, že na jejich zisk plýtval zdroji, když mohl využít i jiné prostředky - použít na hráče například kletbu Imperius, či projímadlo. Ten, kdo čtyřem hráčům famfrpálu podstrčil doping, musel být někdo, kdo moc dobře věděl, že zrovna pro ně bude lepší, když nebudou hrát a zároveň to musel být někdo, kdo se o ně stará. Někdo ze zevnitř, kdo je dobře zná a ví, jaké řeší i osobní problémy - jejich přítel.Bylo tedy téměř jisté, že s ním spolupracoval ještě někdo z ministerstva a určitě některý z oněch čtyř hráčů. Harry se obával, že jedním z pachatelů je skutečně Katie, i když to byla absurdní představa, byla však jediná, s kterou do teď nemluvil. Zarážející také na tom celém byl onen neznámý motiv. Peníze se vždy hodily, je to veliká moc, kterou zná i mudlovský svět. Proč by se však někdo tak poctivý, jako byla právě ona Nebelvírka, prodával? Proč by Godwinovi pomáhal kdokoliv z ministerstva? Za podíl na zisku? A nebylo to za tu pozici a risk málo? Zachránce kouzelnického světa měl zlé tušení, že tady rozhodně jde o něco většího a že Henry je také jen pěšákem v rozehrané hře. Potkal ho v Godrikově dole a možná tam byl, aby odstranil Smrtipláště z Sharpova domu. Kdyby to stihl dříve, než tam Harry šel, asi by se nepřišlo na to, že famfrpálového rozhodčího někdo zavraždil. V nemocnici pak možná přišel umlčet Rosse, který potvrdil spojení mezi dopingem hráčů a Braidenovou smrtí. Nebo šel přímo po nepohodlném bystrozorovi? Každopádně, tak či tak, to neznělo jako hlavní pachatel, spíš člověk od špinavé práce.„Od přemožitele Temného pána, který zničil všechny naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, by člověk čekal velkolepá kouzla." To bylo to jediné, co Godwin o své motivaci prozradil a on neměl ponětí, kdo by ty děti noci měly být. Jediné, co ho napadalo, bylo, že tím mínil Smrtijedy, či všechny lidi, kteří chodili do Bradavic a byli zařazeni do Zmijozelu. Koneckonců, byli to zrovna hadi, kterým se v poválečném uspořádání nedařilo. Chce snad někdo z peněz získaných v podvodných sázkách na mistrovství financovat odboj, novou revoluci? To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré!Jako by toho navíc nebylo málo, krátil se mu čas. Další utkání bylo večer a on dal Dracovi neporušitelný slib. Musí překazit zmanipulování toho zápasu, nebo zemře. Neměl tedy času nazbyt, a tak ho ani neztrácel převlékáním. Z Nemocnice svatého Munga vyrazil v potrhaných šatech rovnou ke Katie.Jak se ukázalo, tak jeho neupravený vzhled tak jako tak nevadil, protože ani ona nebyla nijak vymóděná, když mu otevřela. Na sobě mala modro-bílé bavlněné pyžamo, v ústech svírala svými plnými rty stříbrnou lžičku, oči měla celé zarudlé a pod nimi veliké tmavé kruhy. Její dlouhé hnědé vlasy byly rozčepýřené tak, že připomínaly ty Hermioniny a v pravé ruce držela skleněnou nádobku s Nutellou.„Hfoj, Arry," pozdravila ho a až poté si vyndala příbor z pusy.„Potřebuji si s tebou promluvit, můžu dál?" zeptal se jí.Trochu znervóznila a pohled jí na chvíli sklouzl dolů na její bosé nohy. „Je to důležité? Víš, no... moc se to teď nehodí," zahuhlala a její líce malinko zčervenaly.„Obávám se, že je. Jde o smrt Braidena Sharpa."„On zemřel? Myslela jsem, že je nezvěstný," překvapeně na něj zase vzhlédla a zamrkala svými slzami slepenými řasami. „Tak tedy pojď dál," otevřela dveře dokořán a rukou mu pokynula, aby vstoupil.Katie bydlela v malém bytě ve čtvrti Mixhood. Jednalo se o čtvrť ležící nedaleko Grimmauldova náměstí, která byla ovšem na rozdíl od Islingtonu čistá a o dost méně ošuntělá. Přesto pro Harryho bylo s podivem, že se jeho bývalá spolužačka rozhodla žít právě zde. Zvláště když vnitřek bytu byl skutečně slušně vybaven, takže finance v tom rozhodnutí zjevně roli nehrály.„Dáš si čaj, nebo kakao?" zeptala se ho jako dobrá hospodyňka.„Neměla bys spíš něco ostřejšího?" Po tom incidentu v nemocnici a při uvážení toho, co ho ještě čekalo, měl bystrozor tak akorát chuť to něčím zalít.„Nevěděla jsem, že můžete pít ve službě," zašklebila se nad jeho výběrem.„Nemůžeme," pravil suše a z jeho tónu se dala vyčíst únava a jistý chlad.„Aha," hlesla Nebelvírka. „Je mi líto, ale zásoby alkoholických nápojů mi zrovna došly. Mám tu už jen máslový ležák."„Dobře, tak ten, děkuji," pravil Harry a usadil se v kuchyňce u jídelního stolu. Zrak mu padl na prázdnou láhev ohnivé whisky a skřítčího vína, stojící opodál na kuchyňské lince. Rozhodl se to však nekomentovat a místo toho pozoroval svoji hostitelku, jak ohřívá kakao, máslo a karamel. S pomocí několika jednoduchých kouzel byly nápoje za chvilku hotové. Katie je postavila před něj a usadila se na dřevěnou židli naproti.„Takže Braiden je mrtvý. To je hrozné," řekla a z kapsy u pyžama vylovila látkový kapesník. Hlasitě se vysmrkala.„Byli jste si blízcí?" dal se nenápadně do výslechu bystrozor a také zalovil v kapse, nikoliv však pro kapesník, ale pro kus pergamenu a Pravdomluv.„Ne, ani ne. Přesto však vím, že to byl slušný, spravedlivý a fajn chlapík," zavrtěla hlavou, ale hned poté se zarazila. „I když..." upřela na Harryho své uslzené oči, „na Jamesíka byl vždycky nějak vysazený."Tmavovlasý kouzelník konečně vyndal z kapsy pergamen a pouzdro, kde měl schovaný očarovaný brk. Jedním elegantním švihem hůlky zvětšil předměty na původní velikost a přitom po své bývalé spolužačce zopakoval v otázce: „Jamesíka?"„Ano, Jamese Hopkinse," špetla láskyplně a hned na to se rozplakala.Za jiných okolností by se asi bystrozor onu dívku pokusil uklidnit, při tom jméně mu však ztuhla všechna krev v žilách. „Hopkins? Myslel jsem, že ten hraje za Ballycastelské netopýry," procedil přes zaťaté zuby a v jeho mysli začal složitý boj, kdy jedna jeho část křičela, že to celé může být náhoda a druhá byla přesvědčena, že celá tato famfrpálová záležitost určitě povede k dopadení vraha jeho rodiny.„To je již dávno. Teď hraje za nás. Odešel po Ginnyině smrti. Říkal, že to byla pro něj děsná rána... Aaaa, je chudinka tak citlivý," upřesnila a usrkla si z puntíkovaného hrnečku kakao, aby se opět trochu uklidnila.Černovlasému kouzelníkovi se to však vůbec nezdálo. Tohle se rozhodně neshodovalo s tím popisem, který mu dala jeho žena, když mu líčila zážitky z její práce a zápasů. Avšak ani Katieno chování nebylo tak úplně normální. Zvláště když věděl, jak ten „Jamesík" vypadá. Hezounek to rozhodně nebyl a ani chování neměl nijak vytříbené. Harry si byl téměř jistý, že tento muž není spolužaččin typ, přesto se nad ním rozplývala a Nutella, prázdné lahve s alkoholem, pyžamo a její ubrečené oči prozrazovaly, že zrovna zajídá a zapíjí nějaký smutek. Felix felicis správně neúčinkuje, když je onen uživatel pod kletbou... Ale lektvar, lektvar je něco jiného! A ne všechny lektvary rozpozná dopingová zkouška.„Citlivý, skutečně?" pravil pochybovačně. „Pak mi tedy pověz, jak takový citlivý člověk může tak krutě odmítnout krásnou dívku, jako jsi ty?"Nebelvírka se opět dala do usedavého pláče. Tentokrát už v sobě Harry našel dostatek empatie, aby se ji pokusil utišit a zároveň to bylo pro něho potvrzení, že se ve svém typu nezmýlil.„Šššš, to je dobrý," řekl a uchopil ji za ruku.„A... a... a přitom bych pro - pro něho udělala všechno," vzlykala a po tváři se jí koulely veliké slané slzy. „Udělala jsem pro něj... chtěl, abych..." Katie těžko hledala slova.Harry jí stiskl silněji ruku. „Já vím, byla jsi to ty, kdo dal do jídla Felix Felicis. To nic."„Nechtěla... nechtěla jsem, aby se jim něco stalo, proto..." snažila se to ze sebe dostat. „Myslela jsem, že tak všichni budeme šťastní. Jamesík bude rád, že si také zahraje a nebude stále na lavičce, Roger, Marcus a Ross budou mít své věci, které jsou důležitější než famfrpál... a já budu mít jeho srdce. Jenže to nefungovalo! Tekuté štěstí na mě nezabralo."„To nic, to nic..." chlácholil ji dál, když ho v tu chvíli něco napadlo. „Vlastně měl bych pro tebe něco, co by pomoci mohlo," řekl ji a opět zalovil v kapse.Čarodějka přestala plakat, utřela si slzy do kapesníku a s nadějí na něj pohlédla. Když jí však podal malou lahvičku s jakousi tmavě hnědou blátivou hmotou, nedůvěřivě se zamračila.„Co je to?" zeptala se, ale lahvičku přijala.„Něco, po čem se ti rozhodně udělá lépe. Vypij to," doporučil jí bystrozor a ona na chvilku zaváhala, než tak učinila.„Tak a teď budu pro Jamesíka neodolatelná?" usmála se, ale hrdina kouzelnického světa na to zavrtěl hlavou.„Ne, ale za pár minut seznáš, že James Hopkins je ubohý, škaredý parchant s chlupatým srdcem."„To neřík..." chtěla ho okřiknout, ale něco ji zastavilo. „Nebo jo, zní to tak pravdivě." Georgeův lektvar již začal působit. Její pohled se projasnil a hořkost se smutkem nahradilo spíše zděšení. „U Merlina, co jsem to provedla a kvůli komu?!"„Za nic nemůžeš," ubezpečil ji bystrozor. „Byla jsi pravděpodobně jediná, ke které měl nějak přístup, ale potřeboval ovlivnit i Rogera, Marcuse a Rosse, a tak ti podstrčil nápoj lásky. Nechal tě, abys to udělala za něj. Byla jsi zdrogovaná a nevědělas, co děláš, ale i tak jsi nedokázala nikomu z nich nijak ublížit, tedy jsi zvolila něco, z čeho sis myslela, že by měli prospěch všichni."„Tak nakonec Tekuté štěstí na mě účinkovalo. Sice jsem si přála, abych byla s tím hajzlem Hopkinsem, ale nebylo to skutečné. Felix se mě pokusil ochránit a toho bastarda nenapadlo mě využívat i dál," pochopila Katie.„Přesně tak," potvrdil Harry a jemně se pousmál. V tom okamžiku se ozvalo drobné zaklepání. Oba Nebelvíři se zmateně rozhlédli po bytě a chvilku jim trvalo, než jim došlo, že za zaklepání může drobná sovička sedící na parapetu okna.Katie ji otevřela a pustila ji dovnitř. Posel správ zahoukal, dvakrát přeletěl místnost a pak se usadil před černovlasým kouzelníkem. U jedné ze svých nohou měl uvázaný malý útržek pergamenu. Bystrozor mu ho sundal a rozložil. Nepřehledným, ale známým rukopisem na něm bylo napsáno jen toto:
U Tří košťat, 16:45.
Ačkoli na vzkazu nebyl podepsán, Harry moc dobře věděl, od koho je.„Je mi to líto, Katie, ale asi již budu muset jít. Rád jsem tě viděl," omluvil se jí.
----- CHAPTER BREAK -----
Ronaldovo varování
Jako obvykle bylo U Tří košťat narváno. Díky incidentu v hospodě U Prasečí hlavy se sem nahrnuli nejen podivíni, kteří by jinak šli do Aberforthova hostince, ale byli zde i bystrozorové, kteří tu záležitost vyšetřovali. Navíc, jako by to nestačilo, ještě se jednalo o sobotu. Děsivá kombinace! Aspoň že Bradavice neměly jeden z těch víkendů, kdy vesnici zaplavila banda studentů, protože to už by byl zmatek na druhou.Harry však neměl moc čas se rozhlížet. Sotva prošel dveřmi, někdo ho popadl za zápěstí a zase ho táhl pryč.„Pojďme ven, tam není slyšet vlastního slova," zavrčel mu do ucha.Hrdina kouzelnického světa poslechl, i když se mu do toho lezavého počasí, které venku panovalo, znovu nechtělo. Zapadli do jedné prázdné uličky, kde se na něho druhý muž téměř vrhl. Popadl ho za klopy kabátu, přitiskl ho k nejbližší stěně a zasyčel: „Zešílel jsi?!"„Uklidni se, Weasley, na tvé emocionální výlevy není nikdo zvědavej," oplatil Harry zrzkovi jeho tón.„A na tvé ano? Protože ty seš slavnej Harry Potter, zachránce našeho světa! Kliďánko si můžeš chlastat jak duha a mlátit lidi na potkání, protože našemu hrdinovi se vše odpustí!" v Ronových modrých očích se třpytila jasná zlost.„Víš dobře, že nejsem nijak výjimečný a žádný přestupek mi jen tak neprojede," řekl muž s jizvou na čele.„To je zatraceně pravda!" ucedil jeho bývalý kamarád, než ho pustil. „Máš štěstí, že se jedná o toho sociopata Godwina, ale i tak to může být slušný průšvih. Frost šílí, bojí se řečí o bystrozorské brutalitě. Ještě jeden takový problém a já ti přísahám, že tě z dalších průserů tahat nebudu," pohrozil mu se vztyčeným ukazováčkem.Jeho kolega si ovšem ze zrzkovy agresivity nic nedělal. Poznámka o Henrym v něm vyvolala mnohem větší zájem. „Ty Godwina znáš?"„Ano, figuruje mezi několika mými případy. Podezírám ho ze tří vražd a sedmi napadení. Nemám proti němu žádný důkaz. Je to Zmijozel, který za války nehrál téměř žádnou roli, ale po ní jako by se pomátl. Silně podporuje práva vlkodlaků a upírů, ale zároveň je spíš přilitím oleje do ohně vztahům mezi kouzelnickými rasami, které jsou dost napjaté. Je pravděpodobné, že byl též zdrojem té potyčky U Prasečí hlavy," pokýval hlavou Ron a mírně poodstoupil od svého bývalého kamaráda, aby mu dal trochu prostoru.„Takže se domníváš, že se do nemocnice dostal spolu se zraněnými z toho incidentu a prostě mě ve vzteku napadl, když na mě náhodou natrefil?"„On tebe napadl," zamračil se Weasley.„Jo, ne že by to byla polehčující okolnost, že jsem mu nakopal zadek v sebeobraně, pro tvé kázání o rozčíleném Frostovi a bystrozorské šikaně," pravil kousavě druhý čaroděj a upravil si klopy již roztrhaného kabátu. „Nicméně to je fuk, pointa je, že to nebylo poprvé, kdy jsem se s Godwinem setkal. Potkal jsem ho též v Godrikově dole, myslím, že tam mohl jít stejně jako já do domu Sharpa, ovšem s úmyslem odstranit Smrtipláště. Stvoření, které někdo použil pro vraždu toho rozhodčího. Přišel ovšem pozdě. Přesto se mě nepokusil zabít. To až v nemocnici. Vím, že nepracuje sám, minimálně je do toho nějak zapletený i James Hopkins a pravděpodobně i někdo z ministerstva... Ale jestli v té nemocnici byl kvůli té potyčce, kterou vyšetřuješ, možná to spolu nesouvisí, třeba je to nějaká náhoda..." pokusil se Harry vysvětlit situaci.Kouzelník s rudými vlasy se však rozesmál a přes chechot dokázal protlačit jen několik slov: náhoda, děláš, srandu, hlavě, pořádku, šel, proti tobě. Chvíli mu trvalo, než se uklidnil natolik, aby je mohl dát do věty. „Náhoda! To si děláš srandu. Je nesmysl, aby kdokoliv, kdo to má v hlavě v pořádku, šel proti tobě. Ty vážně nechápeš, jaké máš mezi lidmi teď jméno?!"„Netuším, co je na tom tak vtipného. Před malou chvílí jsi mi do obličeje vmetl, jaké hovno jsem na botě ministerstva, a že ani hrdina kouzelnického světa si nemůže dělat, co se mu zlíbí," opáčil tmavovlasý bystrozor chladně.Ron zvážněl. „Samozřejmě, že si nemůžeš dělat, co se ti zlíbí. Jsi trolí hovno jako my všichni ostatní, ale zároveň jsi válečný hrdina a mág, kterému se povedlo sprovodit ze světa..." začal vysvětlovat, ale Harry mu do toho skočil.„My..." řekl, „my jsme ho dostali, společně."Weasley však nebral na jeho připomínku zřetel a pokračoval prostě dál: „...jednoho z nejobávanějšího čaroděje všech dob. Ač jsi tak moc veliká troska a ožrala, nikdo s rozumem by nešel po někom tvého formátu a s tvojí pověstí, jen tak náhodou... a většina by si to rozmyslela, i kdyby měla sakra dobrý důvod a motivaci."„Jenže Henry to evidentně nemá v hlavě v pořádku."„O tom se přít nebudu, ale pokud ho někdo skutečně poslal, pak je možné, že ten někdo neočekával, že Godwin ve své snaze uspěje," dokončil zrzek svoji myšlenku.„Doufal, že se tak zbaví svého komplice," pochopil druhý čaroděj.„Ano, a z kompliců ten šílený Zmijozel nebyl pravděpodobně jediný na seznamu. Je možné, že si teď půjdou navzájem po krku. Docílili toho, co chtějí, a teď se perou o kořist," navrhl Ron.„Nebo hlavní pachatel za sebou začal čistit stopy. Tak či tak – toho by se dalo využít. Už jsi Godwina vyslechl?" zeptal se černovlasý bystrozor.„Ne, ještě stále je v bezvědomí po tvém zásahu," odpověděl mrzutě jeho kolega.„Dobře, tak až se vzbudí, pěkně mu zatop. Třeba když ho nemůžeš dostat za tvé případy, možná ho chytneme společně. Já mezitím vyslechnu Jamese Hopkinse, třeba alespoň jeden z nich kápne božskou," instruoval zrzka.„Tak to by sis měl pospíšit. Straky mají dnes zápas," upozornil ho Weasley a už už chtěl odejít, když ho Harry ještě zarazil.„Počkej, nevěděl bys, kdo jsou děti noci?" zeptal se.„A já už zadoufal, že v sobě najdeš dost slušnosti, abys mi poděkoval a popřál úspěšný výslech," odfrkl si Ron, ale pak odpověděl bez jediného zaváhání. „To je jasné, magické rasy, které ovlivňuje měsíc, jako jsou vlkodlaci. Proč?"„Od přemožitele Temného pána, který zničil naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, bych čekal víc. To je to, co mi řekl Godwin, když mě napadl. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o všechny Zmijozely, jenže to nedávalo smysl. Proč by pak Draca okrádali a Flinta nadopovali Tekutým štěstím místo toho, aby se s nimi dohodli... ale takhle to je něco jiného," mumlal si pod vousy spasitel kouzelnického světa. „Myslíš, že ti, kteří zabili Sharpa a jedou v podvodných sázkách, chtějí těmi penězi zafinancovat vzpouru vlkodlaků?"„Těžko říct, co ostatní komplici, ale vsadil bych Merlinovu čepici, že Godwin to chce určitě. Hlásá vzpouru vlkodlaků. Tvrdí jim, že po pádu Ty-víš-koho a smrti Remuse, jim zemřely hlavní osobnosti, které bojovaly za ně a mohly jim získat lepší podmínky žití. Jako kdyby skutečně ten hadí ksicht něco takového udělal, kdyby vyhrál," pokýval hlavou zrzavý odborník na nepokoje mezi kouzelnickými rasami.„Dík," pokusil se o úsměv Harry.„Jo, jasně. Čau," zabručel Ron a pak se konečně vydal potemnělou uličkou pryč. Jeho kroky na mokrém chodníku s několika loužemi vydávaly tichý čvachtavý zvuk.Tmavovlasý bystrozor ho chvíli pozoroval, než sám uznal, že je čas jít.
----- CHAPTER BREAK -----
V zákulisí
Bylo to jako tenkrát před těmi lety. Nadšení z famfrpálového zápasu čpělo ve vzduchu, davy tlačící se dopředu, fanoušci provolávající povzbuzující hesla svých týmů, vysoké tribuny tyčící se od vzduchu, ohňostrojová kouzla, předražené jídlo, pití i další věci ke koupi, jako vlaječky a různé jiné suvenýry. Na chvíli měl dojem, že v davu zahlédl černou Smrtijedskou kápi, než si uvědomil, že to by došlo k okamžitému zděšení lidí v okolí a následnému chaosu. Ne, to ho jen šálil zrak, jednalo se pouze o nezvyklý klobouk.U vstupu ho zarazil jeden z ochranky a chtěl vidět lístek. Harry mu místo toho zamával svým bystrozrakým odznakem před očima a zeptal se: „Kde je tu tým Montroseských strak?" Druhý kouzelník na to jen pokýval hlavou a beze slova mu ukázal dveře napravo od něj. „Dík," zahučel hrdina kouzelnického světa a okamžitě k nim zamířil.Dveře vedly do soukromých prostor jednoho z týmů, tak aby hráči měli před zápasem klid. Tyto prostory obsahovaly: šatnu, sprchy, toalety a místnost pro strategickou poradu. Bylo na ně uplatněno kouzlo pro ztlumení zvuků zvenčí, takže zde byl o mnoho větší klid. Harry zamířil do šaten, kde předpokládal, že najde většinu hráčů. Nemýlil se.„Co tu děláte? Tady nemáte co pohledávat!" okřikli ho, sotva vstoupil.„Jsem bystrozor vyšetřující vraždu Braidena Sharpa a podvody v sázkách týkající se tohoto mistrovství. Chci mluvit s Jamesem Hopkinsem," představil se.„O čem?" ozval se hluboký hlas zpoza jedné ze zadních skříněk.„Myslím, že oba uvítáme, když tento rozhovor proběhne v soukromí," pravil Harry. Což byl jasný pokyn pro to, aby ostatní hráči opustili šatnu a přesunuli se raději do místnosti pro strategickou poradu. Většina z nich už byla stejně převlečená a tak s rozmrzelostí a několika kousavými poznámkami uposlechli.Jediný kouzelník z týmu, který zůstal, byl na chytače poměrně vysoký se svalnatou, ale štíhlou postavou. Uši měl veliké, odstáté a díky tomu, že byl holohlavý, působily jako dvě plácačky. Jeho tmavé oči byly propadlé, bez obočí i řas. Pokožku měl velmi bledou a jeho rty pod dlouhým úzkým nosem člověk lehko mohl přehlédnout. Ginny mu ho popsala velmi dobře, k tomuhle muži se rozhodně nehodilo mu říkat „Jamesík", či jinou zdrobnělinou.„Tak už jsme sami? Copak potřebujete, pane Pottere?" zeptal se ho zdánlivě zdvořile.„Dnes hrát nebudete a pravděpodobně ani příští zápasy," oznámil jednoduše Harry.„A to to chcete zařídit jak? Zatknete mě?" řekl s úsměvem Hopkins. Byl si evidentně jistý sám sebou.„Když budu muset," oplatil mu to zachránce kouzelnického světa. Byl mírně rozkročen a na jeho tváři se nepohnul ani sval. Pokusil se vyzařovat chladným kamenným dojmem s veškerou svou vyprchalou dřívější sílou. Profesionální hráč famfrpálu si toho však ani nevšiml a dobrá nálada z něho téměř sršela.„Tak do toho, pane bystrozore," pobídl ho a podal mu své ruce, aby ho Harry mohl kouzlem spoutat. Muž zákona k němu obezřetně přistoupil a vytáhl hůlku. James se stále tvářil, jako by mu tím hrdina kouzelnického světa prokazoval laskavost. „Když jsem viděl, že Frost vypsal dvě největší sázky na to, že nenastoupím, nebo že ukončím zápas dřív, netušil jsem, co se ode mě očekává, že udělám, aby sázka vyšla. A on místo toho pošle jednoho ze svých podřízených, aby mě na pár hodin zatkl, čili nebudu moci hrát. Chytré!" poznamenal a tmavovlasý kouzelník ztuhl.Najednou jako by mu přímo zmrzla všechna krev v žilách a hned potom se ohřála na teplotu varu. Projel jím chlad i horkost, hrdlo se mu stáhlo a žaludek měl rázem jako na vodě, když mu došlo, co ta slova znamenají. Frost, může za to všechno Frost! To on je ten další pachatel z ministerstva. To on je hlavou podvodů se sázkami a manipulací na mistrovství. To bylo to, proč tak dlouho ignoroval Dracovy stížnosti, proč byl tak šťastný být třetí osobou pro neporušitelný slib mezi ním a Dracem, proč byl v Goyleově mysli u vzpomínky, která chyběla, a v neposlední řadě, proč smrtí Sharpa byl pověřen právě Harry. Mělo mu to být hned jasné.Frost ho nepověřil tím případem, protože doufal, že se tím zachránce kouzelnického světa dostane zpátky na nohy, jak se domníval Ron. Ne, ten chlap ho vždy jen využíval, držel si ho mezi svými bystrozory, aby měl veřejnost na své straně. Přidělil mu ten případ, aby to vypadalo, že pro vyřešení je dělané maximum, když to má na starosti hrdina, ale ve skutečnosti doufal, že na to Harry nepřijde. Věděl, že poté, co znovu přišel o rodinu, je z něj troska. Využil toho, nebo dokonce vraždu jeho rodiny naplánoval. Doufal, že se bude dál v hospodě utápět v alkoholu a mezitím pověřil Godwina, aby za ním zametl stopy. Sám pak Goyleovi vymazal paměť. Rozhodčí, který přišel na jejich podvody se sázkami, měl tak dokonale zmizet z povrchu zemského a mohlo to vyjít, kdyby si Chlapec, který přežil, nepospíšil a nebyl v domě Sharpa dříve, než Henry.S tím nepočítal, stejně jako nepočítal, že Harry bude ochoten na svého bývalého spolužáka použít Nitrozpyt a potká Draca na chodbě před jeho kanceláří. Jejich dohoda se mu však hodila. Jak řekl: Neporušitelný slib mohl být prostředek k tomu zbavit se nebezpečného člověka. Pro někoho může být lehčí donutit mocnějšího kouzelníka ke slibu, který nedokáže splnit, nežli ho porazit v duelu. Nepředpokládal, že mu tak rychle začne hrdina kouzelnického světa šlapat na paty, že se horlivě pustí do vyšetřování, které mu dal a stane se tak jeho hrozbou. Když však Malfoy sám požádal o neporušitelný slib, ucítil příležitost se tohoto neplánovaného problému zbavit. Nechal je tuto kouzelnickou smlouvu uzavřít a poučil se ze své chyby.Již svého podřízeného nepodcenil. Počítal s tím, že potom, co Harry vyslechne všechny hráče obviněné z dopingu, přijde na Hopkinse a později možná i na Godwina. Jeho dva spolupachatelé mu začali být na obtíž, a tak se rozhodl se jich zbavit. Poslal Henryho, aby napadl hrdinu kouzelnického světa, využil jeho nenávisti. Neočekával však, že ten Zmijozel ve své snaze uspěje, předpokládal, že ho bystrozor v potyčce zabije. Pro to, aby se zbavil slavného Pottera, vymyslel daleko složitější past. Nechá Harryho, aby Jamese zatkl a tím, že tak učiní, nesplní hrdina svůj slib Dracovi. Nebo James bude hrát a v tom případě je na Hopkinse nachystána nějaká nástraha, která mu znemožní nastoupit, či dohrát zápas. Možná snědl nevědomky zase nějaký lektvar, nebo je upravené jeho koště, či že by to už zase byl nějaký zbloudilý potlouk? A když se tak stane, když chytač Strak nenastoupí, nebo nedohraje zápas, Frost zase shrábne peníze ze sázek a bude to znamenat opět porušení slibu a Harryho smrt.James bystrozora uvítal s domněním, že takový je plán. Že i slavný hrdina je součástí zločineckého týmu, takže netuší, že ho parťák chce zradit, zabít, nebo ho přinejmenším nechat zatknout. Ne, zatknout ne. Kdyby ho Harry zatkl a pak umřel, James by Frosta mohl prozradit jinému muži zákona, třeba Wesleymu. To by ten parchant neriskoval. Hopkins bude již teď prokletý, či mít v sobě jed, tak aby až mu dojde, že ho parťák podrazil, nemohl by ho prásknout. Znamená to, že to mají oba již spočítané, nebo se z toho dá ještě nějak ven? Jestliže James je již neschopen hrát, je možné, že na hřišti další nástraha není?„Co je, na co čekáš?!" vytrhl Harryho z náhlého uvědomění profesionální hráč famfrpálu.„Nezatknu tě," řekl pomalu bystrozor. „Ne teď." Na Jamesově tváři se poprvé mihlo překvapení smíšené s obavou. „Tvůj parťák tě zradil stejně, jako zradil Godwina. Jsi proklet, nebo máš v sobě jed."Hopkins zbledl. „Ne, to není možné."„Myslíš, že by tě nezradil proto, aby si zachránil krk? Jsi chodící důkazem jeho zločinů, spolupachatel, který ho může prásknout a poslat ho do Azkabanu. Myslíš, že by se neustále chtěl dělit o zisk z podvodů? Domníváš se, že já bych ti lhal a člověk, který naplánoval vraždu a podvody v sázkách ne?" pravil Harry ironicky a nadzvedl jedno ze svých černých obočí v záměrném napodobení svého bývalého učitele lektvarů. Doufal tak, že když na muže zatlačí, nejen že se přizná, ale i s ním začne spolupracovat.„Jakou vraždu? Jsou to jen podvody se sázkami. Okrádáme jen skřety a toho náfuku Malfoye. Temné bytosti se bouří, bývalí Smrtijedi jsou na vzestupu, každý Zmijozel vzteky téměř bublá, jak dlouho si zatraceně myslíš, že tohle příměří vydrží?! Je třeba přestat být láskomág a začít vidět svět realisticky. Musíme být připraveni, ale nikdo u toho neměl zemřít," přiznal James.To Harryho překvapilo. Frost Godwinovi pravděpodobně slíbil za peníze ukradené ze sázek revoluci pro vlkodlaky, zatím co Hopkinse si získal pravým opakem. Dokonale využil přetlaků v nové poválečné společnosti, ale k čemu? Jeho skutečný motiv a plán využití peněz se zdál nejasný. Jisté bylo však jedno: „Frost nikdy neměl v plánu nechat jediného svého spolupachatele na živu, když nastoupíš na hřiště, zemřeš."„U Merlinových vousů," vydechl chytač a svalil se na dřevěnou lavičku vedle své skříňky, když mu došlo, co mu hrozí.„Dal jsem neporušitelný slib, že zabráním těmto sázkovým podvodům a přijdu na to, kdo za tím stojí. Nemohu si dovolit tě nenechat nastoupit, nebo nedohrát zápas," začal Harry a James k němu vyděšeně vzhlédl.„Chcete mě obětovat?" pípl a v jeho očích se jasně lesklo zoufalství.„Ne, jistěže ne," vyhrkl Harry zděšeně. Při myšlence, že by někoho vědomě poslal na smrt, jen aby si zachránil svoji kůži, se mu zase zhoupl žaludek. Ale jak tomu zamezit? Nervózně si skousl ret. Jak zachránit oba dva? Zdálo se to nemožné. Čas běžel a chvíle, kdy začne zápas, se neodvratitelně blížila. Teď si přál, aby tu byla Hermiona, ta by určitě okamžitě přišla na nějaké řešení. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a obohatil svůj mozek o nějaký ten čerstvý vzduch. James nemůže hrát, ale zároveň musí hrát. Počkat to je ono. „Nebudeš hrát, ale někdo jiný nastoupí za tebe. Když si všichni si budou myslet, že jsi to ty, Frost nedostane ani korunu, já svůj slib dodržím a ty budeš moci jít ke Sv. Mungovi nechat se vyléčit. Pokud ti tamější léčitelé pomůžou a já doufám, že ano, vyhledáš Ronalda Wesleyho. Jenom jeho, žádného jiného bystrozora. Nejsem si jist, komu dalšímu mohu z našeho úřadu věřit, že bude ochoten za pravdu jít proti svému nadřízenému. Učiníš kompletní doznání a za něj dostaneš imunitu," instruoval ho.James zavrtěl nechápavě hlavou. „Jak to chceš provést? Skrýváš snad v kapse navařený mnoholičný lektvar? A i kdyby ano, jestli sis nevšiml, já trpím alopeciou areatou. Nemám žádné vlasy ani chlupy. Není na to lék ani v mudlovském ani v kouzelnickém světě."Bystrozor z kapsy vyndal malou černou krabičku, v které měl Georgeovy mnoholičné kapsle. „Nepotřebuji tvoje vlasy."
----- CHAPTER BREAK -----
Hra o život
Když byl Harry již převlečen a v kůži Jamese Hopkinse vyšel ze šaten, cítil ono známé chvění a nervozitu, které měl vždy před zápasem. Tentokrát to celé bylo mnohem horší. Už nějakou dobu neseděl na koštěti, natož aby hrál famfrpál. Určitě vyšel ze cviku, ale nejen to. Účinky mnoholičného lektvaru trvají pouze hodinu, do té doby musí zápas skončit, nebo všichni zjistí, že ten, kdo chytá za Montroseské straky, není James, a když se tak stane, zemře. Jen chycení zlatonky ukončí zápas, takže jedinou jeho možností je chytit ji do hodiny. Musí být rychlý, musí být dobrý a ukázat jim, co s koštětem slavný Harry Potter dovede.Se srdcem až v kalhotách vstoupil do místnosti pro strategickou poradu, kde byla většina hráčů, a usadil se na jednu z posledních lavic proti veliké černé tabuli. Doufal, že tak učiní bez zbytečného zájmu okolí, k jeho smůle se tak nestalo. Všichni se na něj otočili se zjevnou otázkou na jazyku. Promluvil ovšem muž stojící vedle tabule: „Ach konečně, tady jsi, už jsme se báli, že tě Potter zatknul." Měl krátké slámové vlasy, hranatý obličej a vysoké čelo. Pravděpodobně se jednalo o Liama Walkera, zástupce kapitána - muže, který teď, když Roger Davies nemohl hrát, musel vést tým. Bystrozor si však tím nebyl jistý. Neznal úplně všechny hráče a zoufale doufal, že to nebude potřebovat.„Ale prosím tě," řekl Harry s nuceným úsměvem a mávl rukou. „Jen chtěl vědět pár detailů o Katie a tak." Doufal, že to znělo dostatečně věrohodně a dle reakce ostatních hráčů tomu tak skutečně bylo.„Dobrá," pravil Liam. „Nezapomeň tedy, že Sofijští supi k vítězství musí mít víc jak dvě stě padesát bodů. Chyť tedy zlatonku co možná nejdříve!"„Jasně," pokýval hlavou falešný James. To, že nesmí otálet a polapit zlatý míček, jak jen bude moci, mu nikdo zdůrazňovat nemusel. Čekání na začátek utkání se zdálo neuvěřitelně dlouhé, ale nakonec se přeci jen ozval hlasitý gong. Hráči popadli svá košťata a všichni zamířili vstříc hře a asi tak osmi stům kouzelníků na tribunách.Harry se pokusil nevnímat ty davy a prostě soustředit se na svůj úkol. Nechtěl zlatonku spustit z očí, bohužel hned při jejím vypuštění jako by se vypařila. Zápas byl odstartován a náš hrdina si měl již chuť nafackovat. Nenechal se ovšem převálcovat prvním nezdarem a zvolil novou strategii. Začal v elipsách kroužit kolem hřiště, v naději, že ji tak dříve spatří. To samé napadlo i chytačku druhého týmu. Bylo to zvláštní, chovala se, jako by ji chtěla dostat stejně rychle jako on a přitom to pro Supy nebylo výhodné. Neřešil to však. Teoreticky bylo jedno, kdo z nich onen zlatý míček dostane, hlavně když zápas brzy skončí. Přesto však hodlal ze sebe dostat maximum.Oba se pustili do boje, ale Harry byl v značné nevýhodě. Seděl na Kulovém blesku, koštěti, které sice dobře znal ze svých studentských let, ale pro profesionální sféru bylo již dost zastaralé. Rozhodně se nemohlo rovnat soupeřčině Supernově pět.Jeho protivnice náhle přestala kroužit a spustila se dolů k zemi. Možná uviděla zlatonku. Harry ji následoval. Řítili se ke středu hřiště. Vzduch je šlehal do tváří. Diváci křičeli a komentátor hlásil: „Zdá se, že chytači spatřili zlatonku. Oba letí střemhlav dolů. Vypadá..." Možná chtěl říct, že to vypadá nebezpečně, ale to bystrozora nezajímalo. Pokoušel se dohlédnout před svoji soupeřku a zahlédnout zlatou šmouhu. Ač se však snažil sebevíc, nic takového neviděl. Že by na něho zkoušela Vronského fintu? Dost možná. Zpomalil tedy a přestal ji pronásledovat. Po chvíli i ona se zastavila jen tři metry nad zemí a vzhlédla vzoru k němu, čímž potvrdila, že celý její manévr byl jen o tom ho dostat.Falešný chytač za Straky se již chtěl otočit a dál pokračovat ve svém kroužení a hledání zlatonky, když v tu chvíli uslyšel u svého ucha bzukot. Mohla to být včela, ale i tak se po tom ohnal a klidně zariskoval bodnutí do ruky, protože šance, že by ukončil zápas a přežil, za to stála. Měl pravdu, jednalo se o onen zlatý míček. Jeho ruka ho minula jen o vlásek. To už ho spatřila i chytačka Supů. Očarovaný míček se vydal směrem k jednomu z brankovišť, na které se zrovna házelo trestné střílení za faul držení. Harry i jeho soupeřka se vydali okamžitě za ním.Ačkoli měl bystrozor nad profesionální hráčkou teď náskok, rychle ho začala dohánět. Za chvíli letěli oba bok po boku. Chytačka Supů do něj ovšem narážela, snažila se ho shodit. Evidentně ho chtěla vyřadit ze hry. Mohla být spolčená s Frostem? To snad ne, jen by to pro Bulhary bylo také výhodné. Když se zbaví chytače Strak, budou mít pak čas nasázet potřebné množství bodů. Snažil se to vydržet, uhýbat, kličkovat a přitom stále se pokoušet polapit zlatonku. Tohle však mělo zatraceně daleko ke školnímu zápasu, tohle byl profesionální famfrpál!Zlatý míček obletěl obruče a zamířil kamsi do oblak. Letěl výš, výš a pak zase střemhlav dolů těsně vedle tribun. Buch, buch. Stále do sebe naráželi, a pak se to stalo. Jedna brutální rána. Praskání dřeva.Dostal to do žeber a jeho pravačka byla v čudu. Vůbec necítil prsty. Jamesovo koště přišlo o začátek násady, čímž se stalo nekontrolovatelné. Chytač Strak se zmítal ve vzduchu a mohl ještě mluvit o štěstí. Jeho soupeřka to dostala do hlavy a nabourala do hlediště.„Au, auuuu, to muselo bolet, to muselo bolet!" hlásil komentátor. „Potlouk odpálený Liamem Walkerem, namířený proti Emiliye Antonovové, ale zdá se, že to nebyl zrovna dobrý tah, strefil i Jamese, který se sotva pere se svým zničeným koštětem." Bystrozor nemohl věřit vlastním uším. Tohle udělal někdo z jeho týmu? Další slova komentátora však byla ještě více šokující: „Počkat, co to mé bystré oko nevidí?! Zdá se, že diváci kolem Antonovové se o něčem dohadují, perou se a nechtějí pustit ke hráčce léčitele. Ach podívejte, jeden z nich má něco lesklého v ruce, mohla by to být zlatonka!" Komentátor se na nějakou dobu odmlčel, čekaje na informace od rozhodčího.Mezitím se Harrymu konečně podařilo zkrotit alespoň částečně své poškozené koště a pomalinku doletěl, až k tribuně, kde byla Emiliye. Díky tomu mohl již slyšet dohadující se diváky: „Měla ji v hábitu!" „To ještě neznamená, že ji chytla." Takže nebyl překvapen, když se zase ozval komentátor s tím, že rozhodčí shledal, že náhodné uvíznutí zlatonky při nárazu potlouku v hábitu chytače se počítá jako její chycení, tudíž zápas končí.
----- CHAPTER BREAK -----
Jménem zákona
Zápas Montroseských strak a Sofijských supů možná nedopadl dle očekávání, ale i tak to bylo Harryho vítězství. Nechytil zlatonku, jeho tým projel utkání, vyhrál však v konečném součtu bodů, ani jedno z toho ovšem nebylo důležité. Hlavní bylo, že dohrál famfrpál až do konce bez toho, aby se prozradila jeho skutečná identita. Zvládl to, nebo ne? Ještě nepozorovaně musel zmizet ze stadionu a pokud možno pak zatknout Frosta. Nechtěl se přestrojit v šatnách, jen čapnout své oblečení a schovat se někam na toalety, či do komory pro údržbu. Až tam měl v plánu se převléknout a počkat, dokud z něho mnoholičná kapsle nevyprchá. Nicméně než stihl odejít ze šaten, Liam a další hráči ho zastavili.„Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal se ho Walker, když už už chňapal po klice ode dveří.„Pryč," odpověděl jednoduše bystrozor, jemuž šlo o minuty.„Chceš zdrhnout, podvodníku?" zatlačil zástupce kapitána na pilu. Na Harryho jako by někdo vylil kýbl ledové vody. Ví, oni to vědí. Něčím se zatraceně prozradil, u Merlina! Pomalu se otočil k odrážeči. „James by nikdy takto neletěl, nikdy by neztratil přehled o ostatním dění na hřišti. Nikdy bych ho nemohl strefit potloukem. Navíc máš obočí."Hrdina kouzelnického světa si při těch slovech intuitivně šáhl nad jedno oko. Liam měl pravdu, lektvar již přestával působit. Bylo již příliš pozdě. V Chlapci-který-přežil však ještě neuhasla poslední naděje. Dokud to věděly jen Straky, nikoliv široká veřejnost, a zápas nebyl anulován, ještě nepropadl životem. „Není třeba se znepokojovat," pravil, zatímco mu na hlavě rašily černé kadeře, brada mu začala zarůstat stejně černými vousy, na čele se rýsovala slavná jizva tvaru blesku a jeho oči se zbarvily do smaragdově zelené. „Jen jsem jednoduše nahradil vašeho drahého chytače, který by se stejně bohužel nemohl zúčastnit. Nepřišel jsem vám zápas zkazit a zmanipulovat výsledek, ba naopak. Svým podvodem jsem se snažil narovnat jiný," pokusil se to vysvětlit, ale docílil spíše opaku. Hráči vytáhli své hůlky a zamířili na něj.„Podvodem jste se snažil narovnat jiný," zopakoval Walker s jasně kousavým sarkazmem. „Zajímavá slova od představitele zákona."„Když mě udáte, zápas se anuluje, bude se hrát znovu, a to třeba již nevyhrajete s potřebnými body," upozornil je Harry.„To je možná pravda, ale je to správné," prohlásila vysoká brunetka stojící napravo od něj. Nedokázal si vybavit jméno, ale její morálka byla obdivuhodná, i když trochu naivní. Avšak tohle bylo přesně to, co spasitel kouzelnického světa rozhodně nepotřeboval. Natož aby se toho prohlášení chytli i jiní: „Jo, vyhrajeme i bez nějakého švindlování!" Na tváři zástupce kapitána ovšem bylo vidět váhání.„Jak poctivé od týmu, který má několik členů obžalovaných z dopingu a dalšího, který se nemohl účastnit, protože ho momentálně teď vyslýchá můj kolega," řekl sarkasticky bystrozor, i když si sám nebyl tak jistý, jestli ho James poslechl.Liam pokýval hlavou, ta slova ho jistým způsobem utvrdila v rozhodnutí, ne však tak, jak by si Harry přál. „Už jsme předvedli dost jednání proti pravidlům, je třeba ukázat, že ne všichni z nás jsou stejní. Půjdete s námi, informujeme o tom rozhodčí, sázkovou kancelář i odbor kouzelných her a sportů. Přesně dle protokolu." No, a je v háji! To k výhře a splnění neporušitelného slibu. Takže co bude teď dál? Dotáhnou ho k rozhodčím a konečně se stane to, co nedokázali dvě smrtící kletby, bazilišek, stovka mozkomorů, drak, nebo výbuch, který zabil jeho ženu a děti. Asi měl pociťovat strach, ale ačkoliv vždy bojoval za život, na rozdíl od Voldemorta se své smrti nebál. Potom všem cítil jen jakousi otupělost, když spolu s Walkerem a ještě jednou hráčkou famfrpálu vyšli ze soukromých prostor pro tým a zamířili k věži určené pro speciální hosty a personál. Do cesty se jim motaly tucty čarodějů, kteří přišli na zápas, a teď pomalu opouštěli stadion. Bystrozor to stěží dokázal vnímat. Ne, když se měl setkat znovu se svojí starou známou.Jako ve snu vyšel nahoru do poslední věže tribuny, kde byla okrouhlá místnost s fantastickým výhledem na hřiště. Odsud komentátor moderoval celé utkání, byl však zde i Draco Malfoy, Alexandr Frost, William Emerson, Dennis Creevey, Lev Zograf, Lenka Laskorádová a muž, kterého Harry neznal, ale soudě podle jeho hábitu se jednalo o rozhodčího. Zrovna když vstoupili, bylo jasné, že nebyli jediní, kteří si sem přišli stěžovat na konec utkání.„Zlatonka se ji prchipletla do chrabitu, jo, to urchitě, a draci maju zlatche koule!" rozčiloval se Bulharský hráč.„Naznačujete snad, pane Zografe, že se jedná o podvod?" pravil klidně Draco ve svém luxusním hábitu sedící hned vedle Lenky, která měla na sobě klobouk ve tvaru Nevillovy oblíbené rostliny Mimbulus mimbletonia a pohrávala si s jednou ředkvičkovou náušnicí.„Přchesně to naznachuji! Požaduji anulovana zápas a nová utchani," prohlásil Lev. Frost se téměř neznatelně pousmál.„Na to je třeba mnohem víc než křivého obvinění," řekl rozhodčí, který tak obhajoval svůj úsudek.„Vše proběhlo dle pravidel a zachycení zlatonky do šatů slečny Antonovové je sice podivuhodnou náhodou, přesto náhodou," dal mu za pravdu zástupce ředitele oddělení Britské a Irské famfrpálové ligy.„My také požadujeme anulování dnešní hry a máme i závažný důvod," ozval se Liam, čím na sebe upoutal pozornost. „Bez toho, abychom to věděli, za nás chytal hráč, který nebyl uveden na soupisu. Pan Potter si evidentně myslí, že hrát v přestrojení profesionální famfrpál je legrace. Vzal si mnoholičný lektvar a vydával se za Jamese Hopkinse." To prohlášení vyvolalo přirozeně rozruch.„Pottere, co to má, u Salazara, znamenat!?" vyhrkl na něj jeho nadřízený. Znělo to opravdu skutečně šokovaně, až mu musel v duchu složit poklonu za tak bravurní herectví. Dennis si nastavil fotoaparát. Ostatní vypadali celkem zmateně, ovšem kromě blonďaté Havraspárky – ta na něj usmála a přívětivě ho pozdravila.Draco se nicméně rychle probral a dal si dvě a dvě dohromady. „Jsem si téměř jist, že toto veliké pozdvižení není nutné," prohlásil. „Pan Potter je bystrozorem a zachráncem našeho světa. Jestli byl nucen takto zasáhnout, jistě to bylo nezbytné. Není to tak, Alexandre?" otázal se Zmijozel vedoucího ústředí bystrozorů, než však stačil odpovědět, Harry mu do toho skočil.„Být tebou, tak na něho bych se neobracel, protože je přímo zdrojem problémů."„Cože, co si to dovolujete!" vyštěkl Frost, hned však se uklidnil a jeho tón opět dostal onen nebezpečně sladký nádech s předstíranou starostí. „Není vám špatně? Kolik jste toho dnes vypil?"„Je mi zcela dobře, děkuji," ubezpečil ho černovlasý kouzelník s jizvou na čele. „Zato vám nebude v Azkabanu. Jste zodpovědný jak za manipulace ve famfrpálu, tak za smrt Braidena Sharpa."„To je absurdní!" odmítl to okamžitě.„Mohl byste to prosím vás vysvětlit?!" požádal Emerson.„Ano, jistě, ale nejdříve bych poslal zprávu svému kolegovi," pokýval hlavou bystrozor.„Přeci toho blázna snad nebudete poslouchat?!" prskal Frost.„Člověk, který v tomto šíleném světě jedná s rozumem a uvážením, stěží nemůže vypadat nebláznivě. Obzvlášť, když mluví pravdu," prohlásila Lenka, načež zástupce ředitele oddělení Britské a Irské famfrpálové ligy Harrymu pokynul, ať se do toho pustí.„Pottere, jestli nepřestanete blbnout, okamžitě vás zbavím služby na dobu neurčitou," stihl ještě pohrozit jeho nadřízený, ale nikdo si ho nevšímal.Jedním prudkým švihem z Harryho hůlky vyskočilo stříbřité světlo tvarující se do podoby překrásného koně. Ten se postavil na zadní, než klidně dopadl na všechny čtyři. Několik osob v místnosti na chvíli zadrželo dech. Hrdina kouzelnického světa si přiložil hůlku pod bradu a řekl: „Právě jsem na stadionu. Jestliže jsi již vyslechl Henryho Godwina a Jamese Hopkinse, pak víš, co jsem musel udělat a že bych ocenil tvoji podporu. Pokud tě Hopkins ještě nevyhledal, pak tak učiň za něj a přiveď ho sem." Patron zaržál a jeho pán znovu švihl hůlkou. Na to se oř rozeběhl a vycválal z místnosti. „Možná to chvíli potrvá," informoval je bystrozor a pak se dal do úmorného vysvětlení celé záležitosti, které se bohužel neobešlo bez Frostových protestů. „Člověk, kterého jsem zavolal, by měl potvrdit má slova a zatknout pana Frosta, vzhledem k tomu, že já tak učinit teď už nemůžu, když jsem se účastí na zápase stal zainteresovanou osobou," ukončil své vyprávění hrdina kouzelnického světa a zhroutil se na nejbližší židli. Nyní, když byla odhalena jeho identita, nezbývalo mu nejen doufat, že zápas nebude anulován, tato informace nebude prozrazena široké veřejnosti, a on tak nepropadne životem, ale též se plně spolehnout na Weasleyho podporu.Nastalo ticho. Hráči nervózně podupávali, Draco nevědomky pohazoval se svoji holí, Lenka se koukala z okna na mraky, Creevey fotil vše a všechny, Emerson na Harryho zíral, jako kdyby jeho tvář viděl poprvé v životě, zatímco Frost ho vztekle tím pohledem probodával. Naštěstí čekání netrvalo moc dlouho a do místnosti vkráčel zrzek. Netvářil se ovšem příliš přívětivě. Byl celý rudý vzteky a chytače Strak sebou evidentně nevzal.Vedoucího ústředí bystrozorů si oddechl. Ačkoliv Ronald Weasley s ním ne vždy souhlasil, byl loajálním a poslušným podřízeným. Měl pocit, že je za vodou, zvláště když první, co nově příchozí udělal, bylo, že praštil Vyvoleného do nosu. Harry vyjekl a zapotácel se.„Myslíš, že tě budu tahat z průserů znovu a znovu, bez ohledu na to, co ti slíbím?!" zavrčel na něj.„Ach, pane Weasley, rád vás vidím," pozdravil ho Frost. Ron na něj pohlédl, a tak se usmál a dodal: „Mohl byste tomuto nesmyslu učinit přítrž?"„Jasně." Ron vytáhl ze svého hábitu hůlku, ale nezamířil ji na bývalého nejlepšího přítele, místo toho její konec nasměroval na svého nadřízeného. Z Harryho hrudi spadl obrovský balvan pochybností. „Alexandre Froste, jménem zákona vás zatýkám."„Takže jste mu uvěřil, on jen hádá, tak jako vždy," bránil se obviněný. „Spoléhá na svůj titul Spasitele."„Máme více než to, máme Hopkinsovo svědectví, z toho se jen tak nevykroutíte," upozornil ho zrzek.„Pochybné svědectví nevěrohodného člověka!"„Všichni jsou věrohodní, když mají v sobě veritasérum," poznamenal Harry.„Jsem váš nadřízený, to nemůžete!" vztekal se dál Frost, ale Ron ho místo další odpovědi kouzlem spoutal a přišel k němu. „Odvolám se, a když to nebude stačit, pak se odvolám znovu," stačil ještě křiknout, než se ozvalo hlasitého prásk, jak je Ron oba přemístil.Nastalo opět ticho, všichni byli až příliš ohromeni událostmi, které se staly, než aby to komentovali. Nakonec se první ozval Lev: „No dochra, ale stare tu mache zapas, který se neodehrál dle prafidel."„Souhlasím," přikývl Walker.„Pak zemř –" chtěl je upozornit Harry, ale hned na to ucítil něčí dotek na svém rameni, který ho okamžitě umlčel. Vůbec si to neuvědomil, ale Draco se nějakým způsobem mezi tím vším přesunul vedle něj se sklenkou ohnivé whisky. Neřekla ani slovo, ale bystrozorovi to konečně došlo. Je po všem. Mýlil se. Už mu nic nehrozí. Frost je zatčen a nemůže vybrat jakékoliv peníze ze sázek. Tedy nedojde k porušení slibu, i když se utkání anuluje. Zvládl to! Pohlédl na nabízený alkohol, pak na Lenku, která se na něj zářivě usmála, a pak zpět na sklenku.„Ne, dík," odmítl. „Raději bych to oslavil jinak."
----- CHAPTER BREAK -----
Doslov
Katie Bellová, Roger Davies, Marcus Flint a Rosse MacFarlan byli v kauze dopingu zproštěni viny. Katie a Marcus se dodnes věnují profesionálnímu famfrpálu. Roger Davies se v roce 2014 rozvedl a dnes učí na škole Čar kouzel v Bradavicích. Ross nakonec tři dny poté, co byl z Nemocnice sv. Munga propuštěn, zemřel na odštěp při nezdařeném přemístění.
Henry Godwin byl usvědčen jako spolupachatel vraždy a podvodného obchodního jednání. Též je obžalován i z dalších kauz a je tak pravděpodobné, že si za své činy vyslouží doživotní pobyt v Azkabanu.
Alexandr Frost byl po pěti letech a celé řadě odvolání usvědčen z vraždy, krádeže veřejného majetku a podvodného obchodního jednání. Pokus o rozpoutání jakékoliv revoluce a další kouzelnické války mu však nikdy nebyl dokázán, stejně jako vražda Ginevry Molly Potterové a jejích tří dětí. Odsouzen byl k čtyřiceti letům v Azkabanu.
James Hopkins dostal za své svědectví imunitu a dnes žije pod ochranou svědků neznámo kde.
V roce 2016 vyšel zákon upravující práva kouzelnických ras a o rok později byly zrušeny koleje v Bradavicích. To ukončilo šarvátky mezi dětmi noci a kouzelníky, i diskriminaci na základě kolejní příslušnosti.
Harrymu Potterovi bylo nabídnuto Frostovo místo. Harry to ovšem odmítl a dál působí na nižším postu jako bystrozor. Místo vedoucího ústředí bystrozorů tedy nakonec zaujal Ronald Weasley.