Work Text
Jako každý jiný den jsem tak trochu utekla svým rodičům. Nikdy jsem nebyla normální dítě, ráda jsem utíkala do lesa za samotou a klidem. Teď, když si to říkám mám pocit, že jsem neutíkala za něčím, ale před něčím. Je tu taková myšlenka nebo dokonce vzpomínka, že jsem utíkala především před vším, co mě čekalo mimo mojí drahou samotu, no nic, o tom, někdy jindy. Doběhla jsem na svoje místo pod starý a mohutný dub kde obvykle sedávám. Krajina se na rozdíl od mě nemění, pokud nepočítáme roční období to je samozřejmost. Tenhle den byl něčím zvláštní. Čím? To nevím, ale až přijde čas, tak to zjistím.Po zbytek roku jsem si vždy sedávala na to samé místo, když jednoho říjnového dne na místě, kde sedávám seděl chlapec. Černé vlasy po ramena a oči v barvě té nejtemnější černé měl zabodli do knížky před ním. Nikdy jsem ho tady neviděla, takže bylo jasné, že je tu nový.''Budeš tam dál stát a zírat na mě nebo si raději sedneš... místa tu je dost'' polekala jsem se jeho hlubokým hlasem, jež nebude mít nikdy konkurenci '' nikdy jsem tě tu neviděla, takže logicky nebudeš odtud..'' s povzdechem odložil knížku a černé oči, které až doteď upíral do knížky upřel na mě '' jsi dost chytrá, a ne nejsem odtud, ale mám pocit, že teď se tu budeme potkávat častěji. Jinak jmenuji se Iriath a ty jsi Iris že?'' jak to že zná mé jméno? Zmohla jsem se jen na hloupé přikývnutí. Po mém potvrzení se vrátil ke čtení své knihy a já se k němu přidala.Uběhl další rok a Iriath a já jsme se staly přáteli na život a na smrt. Den, co den jsme trávily spolu pod starým dubem čtením nebo různými hrami, jak to malý děti dělají. Pokud se ptáte, jestli jsme lezli na stromy a viseli se z větví dolu, tak rovnou říkám ano. Byly to dny, kdy ani jeden z nás neměl starosti z toho, co se doma děje, zatím co jsme venku. Ale všechno musí jednou skončit že? Bohužel musí a ať už jsme chtěli nebo ne skončily naše schůzky u starého dubu, čtení si celé hodiny bez přerušení, ležení v trávě s hlavou v oblacích, bohužel to všechno skončilo. Říká se, že konec něčeho krásného může přinést něco ještě lepšího.Kéž by to bylo i v našem případě.Teď, když to píšu do svého deníku tak přísahám, že nikdy na tebe Iriathe nezapomenu sám Bůh mi je svědkem, že to dodržím, ať už se někdy potkáme či nikoliv.